Psí vycházky (4)

Tak Tomíku, dnes necháme foťák doma. Dnes nás nečekají žádná romantická zákoutí, půjdeme okolo pole, které už je dávno sklizené, takže mi nezmizíš beznadějně v obilí, pole rovné a přehledné. No neprotahuj čumák, prostě dnes se mi to nehodí.

Ale abys neřekl, budu ti povídat o jedné pizzerii na Proseku, kde jsem nedávno poseděl s kamarády. Aha, tak pizzeria ti něco říká. Opravdu, pečou tam pizzu, a ta se pak nádherně žere. Tedy, co to povídám, my dvounožci samozřejmě pizzu ani jiné potraviny nežereme, nýbrž kultivovaně pojídáme a zapíjíme ušlechtilým nápojem s pěnou.

No a ta pizzerie je v pěkném parku nad jezírkem, ze kterého by se mohli napít psi z celého Proseka, a hladina by neklesla ani o kočičí fous.

No ale co je na té pizzerii zajímavé, probíhá tam cyklus komorních koncertů. Dnes tam hrál smyčcový kvartet Haydna, Schuberta a Mozarta. Nevím, jak bych ti to popsal, ale my dvounožci z toho máme asi takový požitek, jako když ty narazíš na báječně sehranou psí smečku, která moc krásně štěká a vyje. Ale jinak se to samozřejmě vůbec nepodobá, jen ti chci nějak přiblížit ten pocit.

Jenže když jsme se podívali přes jezírko, viděli jsme, jak se začínají stahovat mraky.

Za chvíli byla úplná tma, sotva jsme na sebe viděli.

A pak to přišlo. Pěkně se rozpršelo, a lidé si odsedli od zábradlí. Hudebníci pořád hráli, i když jim to silný vítr chvílemi ztěžoval.

Pak ale mraky začaly prosvítat a vypadalo to veseleji.

Dokonce i sluníčko zasvítilo.

Pak už i déšť ustal a parčík zase zazářil ve sluníčku.

Byli jsme rádi, že to kamarádka Zuzana takhle pěkně vymyslela. Když odezněly poslední takty, zatleskali jsme předníma nohama a pak jsme již povídali, pojídali a popíjeli.

Přišli další kamarádi a kamarádky, a tak jsme se sedli.

Mezitím se setmělo,...

ale nás tu měli rádi a nikdo nás nevyháněl.

A pak jsem se vrátil domů navýsost spokojený s vycházkou s naší smečkou.