Návrat profesora Parkinsona

Knížka Zákony profesora Parkinsona vyšla u nás roku 1966 v nakladatelství Mladá fronta. Je to krásná satira na byrokracii. Jaká je její platnost v dnešní době? K tomu má mnoho co říci knížka Prolomení hradeb Petra Hampla  

Parkinsonovi úředníci neoplývali schopnostmi, ale jejich duch byl zhoubný. Jestliže organizace přerostla určitý rámec, byla zákonitě svými úředníky zcela paralyzována. Pokud se nově vzniklé firmy uchránily nákazy, celkem nic se nedělo. Mohly se zdravě a dravě rozvíjet, až do dosažení parkinsonovského limitu. Pak i ony zkrachovaly a udělaly místo jiným. A tak dále, koloběh nerušeně pokračoval.

Petr Hampl ve své knížce Prolomení hradeb bourá řadu zažitých představ.

Byrokracie blahodárná a ničivá

Byrokracii považuje autor za velký vynález, srovnatelný významem se zavedením strojů. Byrokracie znamená formalizaci procesů, jejich optimalizaci, kontrolu, osobní zodpovědnost každého za kroky, které v procesu učinil.

Takhle to platí, dokud mají byrokrati za cíl efektivní chod organizace. Schopnému pracovníku administrativy přísluší odpovídající odměna. Práce je to zajímavá a dobře honorovaná, schopných uchazečů je více než je ke kvalitnímu chodu organizace potřeba. Z toho plyne konkurenční boj, který má za následek vytvoření společenské vrstvy zcela nového typu. Nová byrokracie nelikviduje paralyzované firmy či instituce. Ty jsou jen pohlceny tělesy většími a mocnějšími. Byrokracie zůstává. Petr Hampl ukazuje, jak se nová byrokracie stává civilizační hrozbou.

Síla idejí a ideologií

Pro starověké filosofy byly ideje vším, novodobí lidé v nich vidí důležité výhybky, řídící chod světa. Pouhá myšlenka podle nich dokáže nasměrovat společnost k velkému rozkvětu nebo naopak rozpoutat peklo.

Petr Hampl to popírá. Tvrdí, že lidské hemžení generuje bezpočet idejí a ideologií, z nichž drtivá většina upadá v zapomnění. Teprve když nazraje určitá situace, která žádá řešení, nebo v něčí hlavě vykrystalizuje jasný cíl, pak je třeba hrábnout do ideologických regálů a vybrat správnou ideu, která s tím cílem nemusí mít příliš mnoho společného, ale je natolik inspirující, že lidi k realizaci toho cíle nakonec nějak dovede.

Relativně jednoduchým pozitivním příkladem budiž napadení Sovětského svazu Německem. Situace byla zdánlivě zcela beznadějná. Spásu přinesla myšlenka ztotožnění se s vlastí a vírou. Nekonal se boj za socialismus, ale vlastenecká válka, do které požehnal bojovníkům a vlastně celému národu pravoslavný patriarcha.

Dvořané a ti druzí

Monarchové sice tu a tam přežívají, dokonce v superpokrokové Evropě. Ale jsou už docela prostí, civilní. Pokud mají nějaké dvořany, pak jen pro parádu. Ti nemají už vůbec žádnou moc. Prostě, aristokracie patří na smetiště dějin.

Nebo taky ne.

Všeobecně je známo, že existuje pár rodin, které “vlastní všechny prachy světa až na pár šoufků, které zůstaly normálně v oběhu”. Ale ty rodiny se nevznášejí ve vzduchoprázdnu. Potřebují schopné a oddané služebníky, kteří zajistí realizaci jejich přání. 

To je nejvyšší vrstva byrokratů - členové představenstev, náměstci, sekční šéfové a podobní. Perfektně znají fungování aparátů, umí tu znalost využívat ve svůj prospěch, v intrikách a zdůvodňování jsou nepřekonatelní.

Podobné vlastnosti měli šlechtici královských dvorů. Petr Hampl přirovnává novodobé nejvyšší byrokraty středověké aristokracii a shledává u nich stejné klíčové vlastnosti. Mezi nejdůležitější patří bezvýhradná loajalita a bystrý mozek, schopný perfektně reagovat na sebemenší signály se strany možných konkurentů u dvora, změny nálady a podobně. Jejich svět je tvořen množinou lidí této super-elity s určitými průhledy do světa lidí obyčejných a s patřičnými ovládacími prvky, kterými tento podsvět řídí.

Slepota vůči černé labuti

Nassim Taleb zdůrazňuje význam jevů velmi nepravděpodobných, avšak s extrémně velkými měřítky. Lidé podle něj kladou nepřiměřený důraz na kauzalitu, na kontinuální příběhy.

Petr Hampl říká, že lidé mají tendenci ignorovat příznaky blížících se katastrof, pokud jsou (ty katastrofy) takového charakteru, že s nimi dotyční lidé nemají žádnou zkušenost.

Tady přesně nevím. Lidé jsou schopni uvažovat o srážce obrovského asteroidu se Zemí, přestože o něčem takovém nám dinosauři nezanechali žádné písemné svědectví. Důležité je, že o této možnosti uvažují vážení vědci a byly natočeny více či méně působivé filmy.

Naproti tomu evropská civilizace nemá zkušenost s totálním nahrazením jedné kultury v celém regionu kulturou druhou. Dosud vždy docházelo k mísení, dokonce k jakési symbióze kultur, jako například ve Španělsku. Vážení vědci mluví o kolapsech a regeneraci civilizací, o přirozených pohybech národů vlivem měnícího se životního prostředí a podobně.

Petr Hampl říká, že Evropa může dopadnout podobně jako Egypt nebo Sýrie, o kterých málokdo tuší, že to byly v určitém významném období křesťanské země. Před hrozivými příznaky Evropané zavírají oči.

Ta knížka patří na hranici

“Hořiž, hořiž, Jene Huse, ať nehoří naše duše!” - tak by mohl zapět akademický senát jedné nejmenované české univerzity.

Řada z vás zaregistrovala status Knihkupectví Karolinum, kterým propagovalo prodej xenofobní knihy xenofoba Petra Hampla „Prolomení hradeb“, vydanou xenofobním spolkem Naštvané matky. Něco takového je naprosto nepřijatelné a je třeba požadovat, aby se to nedělo. Byl to jasný fail a je třeba požadovat po vedení univerzity, aby zasáhlo. Je však pochopitelné, že vedení univerzity běžně nekontroluje, co se ten či onen den dostane na pult daného knihkupectví. Rád bych na tomto místě proto poděkoval Samu Zajíčkovi za to, že na celou záležitost upozornil rektora univerzity, který zjevně netušil, že k něčemu takovému došlo, a promptně reagoval, protože knihkupectví nejenže smazalo daný status, ale knihu také stáhlo z distribuce (v nabídce knihkupectví ji již nenajdete)....

[zdroj zde]

Čím ta knížka vadí? Myslím, že v ní autor nepřinesl snad téměř žádnou “xenofobní” nebo jinak společensky nepřijatelnou myšlenku, která nebyla již zpracována důkladně v jiné literatuře, která na indexu není.

Nebezpečná je nejspíše svým formátem a uspořádáním. Vejde se hravě do náprsní kapsy, takže může být vždy s vámi. Dá se číst třeba ve veřejné dopravě.

Dalším nebezpečným rysem je to, že je přizpůsobena novodobému čtenáři, pro kterého je charakteristické klipovité vnímání. Kapitoly jsou přehledně uspořádány, na konci každé z nich autor dává stručný přehled uvedený přesným a výstižným titulkem:

“V této kapitole jsem se pokusil vyjádřit, že:”

• následuje přehled hlavních myšlenek kapitoly.

Pokud je mi známo, xenofobní kniha Prolomení hradeb xenofobního autora Petra Hampla byla rozebrána, ale již je k mání xenofobní dotisk.