Dvě strategie pro lidstvo

V dnešní době se zdá představa dvou možných strategií nesmyslná. Pokusím se podívat blíže na tu vedoucí strategii, ale i na alternativu, která je velmi diskutabilní, nicméně nikoli nemyslitelná.

Udržitelný rozvoj

Tato strategie vychází z toho, že naše prostředí, to jest Slunce a Země, nám poskytují zdroje, které vystačí lidstvu po celou dobu jeho existence. Jedná se zejména o zdroje energie, která je hlavním nástrojem lidstva k adaptaci na přírodu. Nabízí se nám 

• zářivá energie Slunce, kterou buď transformujeme na využitelnou formu přímo nebo využíváme jejích přírodních derivátů, jako je hlavně vítr
• tepelná energie, generovaná hlavně rozpadem radioaktivních prvků v hlubinách Země, tedy energie geotermální
• rotační energie Země, která generuje hlavně mořské dmutí. Zajímavé využití je v přílivových elektrárnách.  

Stalo se zvykem je označovat jako  “obnovitelné”. Těžko říci, co se na nich obnovuje. Skutečnou charakteristikou je to, že jich ubývá nesmírně pomalu a lidem stačí ještě k tomu zachycovat jen jejich drobky. To se týká zejména zářivé energie Slunce. 

Tuto strategii velmi dobře vystihuje modlitbička Karafiátových Broučků:

“Podvečer tvá čeládka, co k slepici kuřátka, k ochraně tvé hledíme, laskavý Hospodine.”

Za kvočnu, chránící svá kuřátka si můžeme dosadit naše Slunce. Na kuřátkách je, aby se mezi sebou neprala, dobře spolu vycházela a spravedlivě se dělila o teplo své kvočny.

Některé kuře ovšem zapípá varovným a znepokojivým hlasem: 

“Lidstvo bude zničeno již za 100 let. Musí se odstěhovat do kosmu!”

Neřekl to nikdo menší než světoznámý britský teoretický fyzik Stephen Hawking. Časopisecký titulek zní  značně aktivisticky, nejsem si jist, zda by ho pan Hawking v tomto znění podepsal. Ale taková “pecka” je užitečná, jestliže upozorní lidi na zranitelnost naší oázy života ve Vesmíru.

Strategie rozkročení lidstva do kosmu je myslitelná, nicméně nesmírně technicky náročná. Pokud bude lidstvo vynakládat obrovské úsilí na lapání a využívání drobečků obrovské energie, kterou Slunce zbůhdarma vyvrhuje do prostoru, nezbudou mu prostředky na hledání míst k přežití v souboji se slepými, ale strašlivě ničivými silami přírody. Může se jednat o dopad obřího asteroidu, výbuch supervulkánu, velký výkyv aktivity Slunce, o jehož činnosti stále nemáme přesné představy… S. Hawking jako fyzik si jistě dovedl představit celou řadu hrozeb.

Pro zajímavost: kdosi navrhl extrémní příklad využití energie Slunce: lidé podle této představy vybudují obrovskou kosmickou stavbu - dutou kouli obklopující Slunce, která bude zachycovat veškeré sluneční záření. K realizaci takového projektu by však bylo potřeba obrovských prostředků, které ovšem při konzervativním vývoji stěží budou k dispozici.

Neomezený rozvoj

Podle příslušného paradigmatu je hlavním zdrojem společnosti lidská vynalézavost a iniciativa. A ta je nevyčerpatelná. To jasně pochopil již v devatenáctém století Jan Neruda. V Písních kosmických vyjadřuje obdiv a fascinaci technikou:

...my blesk k myšlénkám spřaháme

a noha parou cválá.

Dnes je pro nás běžné, že myšlenky úžasné i ty úplně pitomé se šíří opravdu rychlostí blesku. Noha už dávno necválá parou, cválá ale plazma v prstencích pokusných reaktorů. Zatím se tam, mrška neposedná, udrží jen kratičkou dobu, ale okamžik, kdy lidstvo ovládne výrobu energie pomocí jaderné fúze, se neodvratně blíží. Neodvratně, leč poněkud pomalu. Vědci nás chlácholí, že ten ITER je zařízení strašně složité a sebemenší chybička způsobí katastrofu, takže trpělivost, “... získání prvního plazmatu se předpokládá v listopadu 2025 a spuštění na plný výkon v roce 2035.” Ale i to ještě bude mít k praktickému využití značně daleko. 

Můj soukromý tip je, že těch pár chlápků, kteří vlastní skoro všechny prachy světa, takový projekt zvažují soukromě. Kdo začne první, bude ve výhodě, ale ještě se dají krásně vydělávat peníze na fosilních zdrojích, které, jak se ukazuje, se objevují proti všem předpovědím na dalších a dalších místech. Takže zatím vyčkávají a hlídají jeden druhého, aby včas zachytili únik z pelotonu.

Další možnost je krizová situace. Jak známo, technický vývoj se vždy velice urychlil za války. Ale velká válka v současné době by poslala civilizaci zpět do plenek. Takže raději zvažujme jinou krizi. Prostě konečné vyčerpání fosilních energetických surovin. I to by vývoj fúzní energetiky velmi urychlilo.

Rozvoj umělé inteligence

To je fenomén, kterého se jedni děsí, ale který má i své fanatické a vysoce erudované zastánce. Jedním z nich je přední odborník na umělou inteligenci Ray Kurzweil. Jeho vize umělé inteligence, která v celkem dohledné době dožene a vzápětí dalece překoná inteligenci lidskou, dává vyhlídku na jednu stranu velice chmurnou, ale dá se z ní vytěžit také nadějné zjištění: Obří síť počítačů bude fungovat jako jeden subjekt, bude mít vlastní vědomí i vlastní motivaci. Nejspíše tou motivací bude Poznání. Síť bude zkoumat svět a hledat odpovědi na otázky, které lidstvo neumí vyřešit. Absolutně nebude Síť zajímat něco tak neproduktivního, jako jsou války. Válčení v té době naprosto ztratí smysl. Na druhou stranu nebudou Síť příliš zajímat ani lidé. Ale ti budou mít možnost se na Síť napojit a využívat jejích poznatků a sami nakonec také přispívat svým způsobem k rozvoji Poznání.