důsledně odděluji víru od náboženství

víra má všechny ty znaky, které jste ve svém článku popsal, a je přitom úplně jedno, jestli věříte v Boha, v sekulární vesmír vysvětlitelný i bez Boha, v nadpřirozenou moc svých nepraných ponožek a nebo v malého zeleného mužíčka, co má problémy s gramatikou...

náboženství je to, co z víry udělá každá církev - nástroj k prosazování vlastních mocenských cílů, odklon od Písma Svatého, byrokracie, morální nečistota...

lidé nepotřebují církev k tomu, aby věřili, protože v Bibli si najde svůj výklad každý sám... to naopak církev potřebuje dušičky, které by pod záštitou Písma sjednotila a zmanipulovala ke svým sílům...

Re: důsledně odděluji víru od náboženství

Víra může směřovat k nadpřirozeným bytostem či silám, ale je možná také přesná negace, víra, že nadpřirozeno neexistuje, odmítání transcendence, metafyziky apod. To je také víra, nebo snad ne? Asi se shodneme, že taková víra moc jistot nepřináší. Že nemá prakticky žádný ze znaků, o kterých jsem v článku psal.

Podívejme se na víru, kterou jste pravděpodobně měl na mysli. Není mi úplně jasné, zda si představujete, že každý si vytvoří nějakou vlastní, individuální víru nebo mluvíte o víře sdílené. Individuální víra je nekonečně slabá. Když si budete sám pro sebe věřit třeba v ty ponožky, moc vám to duševně nedá. Jakmile však na vaši víru přistoupí, řekněme, deset lidí, její účinek pro vás vzroste třeba stokrát. Popožene vás to fantasticky dopředu. A vaši přívrženci sami z toho budou také profitovat. Předpokládám tedy, že jste měl na mysli víru sdílenou.

Re: důsledně odděluji víru od náboženství

víra v neexistenci Boha přináší tu nejdůležitější jistotu - že si s Vaším osudem nehraje někdo (Bůh), jehož pohnutky nejen neznáte, ale prakticky nemáte ani možnost ovlivnit - to přináší Vašemu životu i nové obrozy co se týká smyslu - zatímco být loutkou v rukou Božích mnoha lidem smysl nedává, na rozdíl od řízení vlastního osudu k naplnění svého potenciálu

každopádně ať už věříme v prvotního hybatele, nebo ne, jde "pouze" o víru ve smyslu nejistoty

také bych oddělil víru a například schopnost překonávat životní nesnáze - mnoho lidí je přesvědčeno, že jim víra pomáhá překonávat životní zkoušky a přitom nevěnuje žádnou pozornost tomu, jak k tomu jsou oni sami vybaveni a řekněme "vytrénováni"... já osobně neznám nikoho, kdo by sdílet můj pohled na svět a přesto se necítím slabý - byl jsem vychován tak, abych se postavil čelem k jakékoliv nesnázi a když hledám oporu, necházím ji v rodině a přátelích, ne ve víře

každopádně víra se dá sdílet i bez centralizačního vlivu církve

Re: důsledně odděluji víru od náboženství

Neznáte nikoho, kdo by sdílel váš pohled na svět, a přesto jste si jist, že se víra dá sdílet bez centralizačního vlivu církve? Jaké pro to máte argumenty? Vlastní zkušenost vám chybí - váš názor nikdo nesdílí, alespoň pokud vite.

V článku mluvím také o náboženství jako mohutném civilizačním faktoru. Ale to je až na konci, tam jste asi nedočetl. Ale budiž, znáte někoho, koho by individuální víra inspirovala k nějakému velkému činu? I kdyby, tak individuální víra inspiruje pouze jednotlivce, ale nikdy kolektivní dílo.

Re: důsledně odděluji víru od náboženství

ano dá - Bibli si můžou přečíst miliardy lidí i bez vměšování církve a stejně tak uvěřit tomu, co se v ní píše... k tomu opravdu nepotřebujete nikoho cizího

mou víru nikdo nesdílí, protože já ji s nikým jiným nesdílím a neexistují pro ni žádná Písma Svatá, na jejichž výklad by si mohla nějaká círvek dělat monopol

víra je skutečně mohutný civilizační faktor, k tomu jsem se předtím nevyjadřoval pouze proto, že jsem k tomu neměl co dodat - teď ovšem musím dodat, že největšího pokroku lidstvo dosáhlo kvůli technice, která je důsledkem vědy, tedy sekulárního poznání světa (i osvícentství, humanismu, víra ve vědu atd, se dají považovat za víru) - tedy není zde zásluha církve

Re: důsledně odděluji víru od náboženství

Myslím, že je to trochu složitější: první vědci byli asi bez výjimky věřící. Obrovská akcelerace vývoje poznání nastala v období renezance, které však se nijak neodřízlo od náboženských kořenů.

Re: důsledně odděluji víru od náboženství

základním principem vědecké práce je důsledné oddělování víry jako něčeho nepotvrzeného a vědeckých teorií... dělali to tak starověcí a antičtí filosofové a dělají to tak i dnešní vědci - kdyby to nedělali, pořád bychom ještě vědeli, že země je placatá, protože jinak bysme z ní spadli... dnes už víme, že víra a práce ve vědě se nijak nevylučují, pokud dodržíme tento základní princip (skutečný vědec nevylučuje nic, co nemá vyvrácené nezvratným důkazem, a o všem ostatním pochybuje, tzn nemůže vyloučit ani Boha)... bohužel velká část antické a helénistické vzdělanosti přežívala ve středověku pouze na východě, protože křesťanská církev ji považovala za kacířskou a rouhačskou a za ďáblovo učení... proto také byli Peršané a Turci tenkrát vyspělejší, než Evropané....

Re: důsledně odděluji víru od náboženství

Nechápu, proč jste přehodil výhybku. Dosud jste mluvil o oddělení víry od náboženství. O tom má smysl diskutovat. Oddělení víry od vědy je věc naprosto samozřejmá, o tom se snad nemusíme hádat.

Re: důsledně odděluji víru od náboženství

Omlouvám se, příspěvek o víře a vědě má v rámci vlákna smysl. Ale trvám na tom, co jsem napsal v článku: že vědec může být věřící, důležité je, aby pracoval vědeckými metodami. Základem je Avicennův výrok: co je měřitelné, měřit. Co měřitelné není, měřitelným učinit. Je samozřejmé, že si vědec nenechá od víry šťouchat do měřicích aparátů.

Re: důsledně odděluji víru od náboženství

mno, předtím jsem mluvil o tom, že zásluhu na pokroku má sekulární věda, na což jste argumentoval slovy, že i vědci byli věřící... zdůrazněním principu oddělení víry od vědy jsem chtěl poukázat na to, že i přesto, že je vědec věřící, jde veškeré jeho vědecké poznání na kredit sekulární vědě a ne náboženství