Čína a její zdroje

BRIC - kouzelné slovíčko dnešních ekonomů, zaklínadlo znamenající čtyři země, deroucí se na výsluní světové ekonomiky. Kupodivu Čína je v té zkratce na posledním místě. Je to oprávněné? Podívejme se na ta písmenka blíže. Všechna reprezentují země ohromné svojí rozlohou, přírodním bohatstvím i počtem obyvatel. To jsou samozřejmě silné předpoklady úspěchu. Ale příklad Japonska, země nikterak obrovské a se skrovnými zásobami surovin, nám říká, že lidský potenciál může tyto nedostatky více než kompenzovat.  

 Brazílie: obrovské přírodní bohatství, velký vnitřní trh, rostoucí střední třída, protekcionistická dovozní politika, která znemožňuje dovézt cokoli, co se zde vyrábí. "Nejvýznamnějším obchodním partnerem Brazílie jsou sice Spojené státy, ale vývoz je poměrně diverzifikovaný. Navzdory stoupající hodnotě reálu vůči dolaru, za poslední rok to bylo o 31 procent, hodnota exportu stále mírně převyšuje import", se dočtete na netu. To už vypadá jako docela dobrá vstupenka do exkluzivního klubu nejvyspělejších ekonomik nedaleké budoucnosti.

Rusko: Obrovská rozloha, ohromné přírodní bohatství, lid tesknící po časech imperia, kterého se většina světa bála a zbytek mu částečně sloužil a částečně z něj profitoval. Tesknění bývá tišeno alkoholem různé kvality, což je na úkor výkonnosti. Většina národa sní o mocném dobrotivém caru, silně rostoucí menšina sní o vládě Proroka. Současný faktický vládce Putin se zdá sen o silném caru ztělesňovat, ba dokonce možná dává naději některým intelektuálům na vytvoření vysněného ideálního systému, tj. osvícené diktatury. I kdyby se mu něco takového nakrásně podařilo, kontinuita po jeho politickém konci je velmi nepravděpodobná. Což je ostatně slabinou asi každé sebeosvícenější diktatury jednotlivce.

Indie: Není to tygr, spíše slon. Takový, který si to někam namíří a do svého cíle prorazí houštinou džungle. Rozlohou i přírodním bohatstvím se může pochlubit, nenadarmo bývala Indie označována jako démant na čelence britského imperia. Po Britech zdědila také demokratické zřízení, které si ovšem tvůrčím způsobem "přihnula". Indové byli v minulosti zemědělci, kteří byli závislí na počasí. Jejich rytmus byl určován monzuny, které někdy nemusely přijít ve správnou dobu, a tak byli obyvatelé nuceni k opatrnosti a odpovědnosti. Dnešní Indové se kupodivu velmi dobře zabydleli ve světě podnikání, informatiky a špičkových technologií.

 A nakonce Čína: velikostí a přírodním bohatstvím si s žádnou z předchozích zemí nezadá, dominuje tradicí a zcela zvláštní kvalitou obyvatelstva. Číňané nepatří k národům, které moudré lidí uznávají až po jejich smrti. Geniální Konfucius, čerpající z moudrosti předků, hlavně úspěšných panovníků, byl již za svého života velice ceněn a uznáván. Jeho učení zformovalo generace tak, že jim dalo pevný morální základ, na němž už další historie vytvořila jen tenké slupky.

Čím dál více věřím tomu, že současná vládnoucí oligarchie pochopila Konfuciův odkaz a řídí se jím. Jejich politika mi připadá vpodstatě moudrá. Samozřejmě země považující se za vyspělé demokracie jim vyčítají potlačování lidských práv zejména v Tibetu. Nevím, jak je ten tlak silný a zhoubný, ale řekl bych, že Číňané neubližují Tibeťanům zdaleka tolik, jako evropští dobrodruzi zatočili s Indiány v Americe nebo dobyvatelé s širokou ruskou duší se sibiřskými národy. A už vůbec nemluvě o tom, jak dopadají Indiáni v brazilských pralesích. Tedy ne že bych Rusko považoval za demokracii mající nárok kárat Čínu, ale nevšiml jsem si, že by například evropští levicoví intelektuálové někdy vyčítali Rusku nebo Sovětskému Svazu převálcování Sibiře.

Nedá mi to, abych se zde nepokusil zprostředkovat půvabný náhled čínské mentality. Nevím, zda je zcela pravdivý, ale připadá mi příznačný. Pro Číňany je naprosto zásadní, aby byli pohřbeni v Říši středu, tedy v kontinentální Číně. A tak i obyvatelé Tajvanu posílají své rakve do Číny, té Číny, která jim neustále hrozí zničením. Kdyby Čína odmítla tajvanské rakve přebírat, byli by ostrované zcela zdeptáni, aníž by to čínskou armádu stálo jediný výstřel. Ale tohle přeci Číňan svému bratru, byť znepřátelenému, nemůže udělat!

Bouřlivě se rozvíjející čínská ekonomika bude potřebovat stále větší přísun surovin pro výrobu předmětů i energie. A tak jsme svědky toho, jak si Číňané s Indy parcelují Afriku. Zajistí si tím cenné zdroje a na druhé straně zlepší Afričanům život tak, jak to nedokázali evropští kolonizátoři za celou dobu svého pobytu na černém kontinentě.

Současné paradigma klimatického alarmismu, prohlašující lidmi produkovaný oxid uhličitý za smrtelnou hrozbu životu na Zemi, znamená olověnou kouli na noze uhlíkofóbních ekonomik, ale pro státy v počátku modernizace je zcela likvidační. Čínská ekonomika se něčím takovým rozhodně brzdit nedá. Zajímavým řešením by bylo prohlásit, že hrozba globálního oteplování je papírový tygr a že za tím stojí miliarda Číňanů. Ale čínské vedení se rozhodlo pro daleko inteligentnější politiku: k boji proti změně klimatu se přihlásilo, a to tak, že podpořilo výrobu fotovoltaických článků. Tam, kde se vyskytly mimořádně příznivé podmínky, chytří Číňané rychle zareagovali a investovali do fotovoltaických elektráren. A tak podstatnou část fotovoltaik v české kotlině vlastní kromě německých důchodových fondů čínští podnikatelé.

Jsem přesvědčen, že Číňané nalezli naprosto nevyčerpatelný zdroj blahobytu: Lidskou blbost.

 Přehled blogu:

www.karelkuzel.cz