Klausův fatalismus?

Vylíčil tuhle Vlastimil Podracký ve svém článku  Těžké časy liberálů Václava Klause jako jakéhosi fatalistu, volně splývajícího ve valící se vodě trhu a jiných spontánních struktur a odevzdaně čekajícího, kam ho proud zanese. Ten článek ovšem jinak vypadal velmi rozumně a ve srovnání s výplody zarputilých klausobijců téměř lichotivě, takže ani já nehodlám do pana Podrackého nijak bušit.

Nicméně musím přiznat, že mne takový pohled zaskočil. Maně jsem vzpomněl na Čapkovu povídku DVANÁCTERO FIGUR ZÁPASU PEREM ČILI PŘÍRUČKA PÍSEMNÉ POLEMIKY z knížky Marsyas, kde ve třetí figuře doporučuje "..užívat jenom takových slov, jaká mohou vzbudit o potíraném odpůrci špatné mínění. Jste-li rozvážný, je možno o vás říci, že jste opatrnický; jste-li duchaplný, lze říci, že jste duchaplnický; jste-li nakloněn prostým a věcným důvodům, možno říci, že jste všední a triviální; jste-li nakloněn abstraktním důvodům, lze vás s výhodou nazvat neživotným intelektuálem, a tak dále...".

Nevím, jestli pan Podracký použil termínu "fatalismus" právě v takovémto smyslu a za podobným účelem. Velmi doufám, že ne. Je možné, že se za tím skrývá hlubší filozofická úvaha, celé paradigma. Na každou věc, na každý jev se můžeme podívat z různých úhlů. A ejhle, zjistíme, že to, co nám dosud připadalo přirozené a normální, je najednou třeba odsouzeníhodné, dokonce zločinné. Tak pohlédl Karel Marx zponad svého plnovousu na lidské ekonomické hemžení a zjistil, že ten, kdo organizuje a proplétá práci mnoha lidiček tak, aby měla nějaký smysl a byla někomu jinému užitečná, je padouch dopouštějící se vykořisťování. Osvícené ženy pohlédly jinýma očima na tradiční rodinu a místo vřeštících tvorečků porodily feminismus.

Jak tedy vidím já onen domnělý Klausův fatalismus? Držte se dobře, pro mne je to hluboká víra a POKORA. Pokora před neviditelnou sítí lidí, kteří zkoušejí neúnavně to či ono, vytvářejí mezi sebou komunikační i jiné vazby, které se automaticky optimalizují a splétají ve velmi odolný a pružný systém. Některý z těch lidiček může úžasně vyniknout, může objevit Ameriku, najít kontakt s mongolskou říší na východě, vynalézt sériovou výrobu. Ale těch pár velikánů může běh dějin jen trochu urychlit či zpomalit, ze všeho nejdůležitější je ta spousta pěšáků, kteří dohromady dokáží udělat neuvěřitelné věci, aniž by byli vedeni nějakým záměrem nebo dokonce příkazem.

Samotný mozek je skrumáž neuronů, které samy o sobě jsou velmi primitivní. Jejich síla je v tom, že jsou propojeny neuvěřitelným množstvím spojů - synapsí - které přenášejí vzruchy mezi nimi. Žádný neuron není nadřízený, každý jen přijímá velké množství podnětů od ostatních a za určitých podmínek vyšle sám signál. A taková změť, které počítačoví odborníci říkají velmi pěkně "wetware", dokáže vytvářet umělecká díla stejně jako krafat se sousedkou na pavlači či s kamarády u piva a nebo také vymýšlet stále lepší a dokonalejší modely světa.

Lidské tlupy už v pravěku si musely najít způsob, jak spolu vycházet. Vyvinul se obchod, ve kterém se nakonec nejlépe dařilo těm, kteří disponovali tou pravou směsicí otevřenosti, poctivosti a důvěřivosti stejně jako obezřetnosti. Společenství si vyvinula spontánně cosi jako morálku. která nebyla nikým předepsaná, ale lidé se jí více či méně řídili a každý svou troškou přispíval k jejímu dalšímu vývoji. To se dá přirovnat k vývoji jazyka. Přirozený jazyk je rovněž dílem nesčetného množství jedinců, z nichž polovina má podprůměrnou inteligenci a jen menšina opravdový jazykový cit. Jednotliví uživatelé a spoluautoři do něj vnášejí spousty patvarů a nevkusně vytvořených novotvarů, ale jazyk má vysokou samočisticí schopnost a všech nešvarů se postupně zbavuje. Zůstane čistá a bohatá stavba, v níž je radost se pohybovat, i když člověk tu a tam zakopne o hromádku smetí či šlápne do čehosi nevábného.

Jsou lidé, kteří dokáží takový systém vymyslet sami. Židovský lékař Ludvík Lazar Zamenhof vytvořil jazyk esperanto. Jeho cílem ovšem nebylo nahradit nebo snad dokonce překonat přirozené jazyky. Dal lidem pouze co nejjednodušší a nejsnadnější nástroj k mezinárodnímu dorozumění.

Klasikové Marx a Engels, které jsem povinně uctíval a studoval během nejlepších let mého života, vymysleli kompletní ekonomický a politický systém. Položili tím základ říše, která dlouhá desetiletí děsila celý svět. Jejich pokus dnes málokdo pokládá za zdařilý, nicméně mnozí intelektuálové věří, že kdyby se to vymyslelo jen malinko lépe, či dokonce jen lépe realizovalo, výsledkem by byl ráj na zemi. Je to velká důvěra v lidského ducha, tedy ducha "těch nejlepších" a zároveň pohrdání rozptýlenými a přitom nádherně propojenými dušíky nesčetných lidiček, kteří spontánně a vpodstatě nevědomky vytvářejí úžasné systémy.

Systémy, které nemohou překonat nejelitnější intelektuálové světa za podpory hektolitrů końaku a beden doutníků.