Předčasný konec století

Fin de siecle (francouzsky „konec století“) je označení pro epochu na přelomu 19. a 20. století a zejména pro její umělecké styly a duchovní atmosféru. Co když zažíváme v dnešních dnech pocit konce století JEDNADVACÁTÉHO?

Zase ti umělci...

“Tehdejší umělci a myslitelé konec 19. století vnímali rozporně, zároveň jako věk degenerace, ale i jako věk naděje na nový počátek. Na jednu stranu se objevují pocity nudy, cynismu a dekadence, na druhou stranu se bojuje proti materialistické, racionalistické a pozitivistické moderně, ztělesněné buržoazií.”

Tak praví wikipedie.

Dá se říci, že to byl pocit slepé uličky, ze které bylo potřeba vybřednout. 

Doba byla těhotná událostmi, které měly přijít a přinést zásadní zlom, jen nikdo nevěděl, co to vlastně bude. Události druhé a následujících dekád dvacátého století překonaly veškerá očekávání…

Přichází století jednadvacáté

O sto let později se žádné podobné očekávání nekonalo. Spíše naopak, rozpad Říše zla - Sovětského svazu, proběhl neuvěřitelně poklidným způsobem, takzvanými pokrokovými silami byl chápán jako zasloužené vítězství toho lepšího ze dvou dominantních systémů, nebo dokonce nejlepšího myslitelného systému vůbec. Moderní ekonomika si zákonitě vynucuje všeobecné přijetí jednotných pravidel. Podle amerického spisovatele, politologa a filosofa japonského původu Francise Fukuyamy ten správný systém pravidel dlouhodobě funguje v kapitalistické tržní ekonomice a jeho celosvětové přijetí přinese všem blahobyt a prosperitu. Liberální demokracie podle Fukuyamy nejlépe ze všech dosud vyzkoušených socioekonomických systémů řeší všechny závažné problémy lidstva. Žádnou skrytou “vrozenou vadu” v ní nevidí. Po překonání drobných problémů nastane věk klidu a prosperity, v němž něco jako politika zcela ztratí smysl. 

Apropos Y2K 

Jenže právě těsně před koncem dvacátého století přišla hrozba, a to globální a opravdu závažná. 

Většina čtenářů tohoto blogu to kritické období zažila, mnozí ve věku počítačově gramotném. Víra ve všemocného Velkého Billa tehdy dostala trhlinu. Začalo se šuškat, že majkrosoftí analytici a programátoři možná zapomněli správně ošetřit přechod na nový letopočet. Přejít z devítek na nuly není žádný velký problém, ale co ta jednička vepředu? Co když se jí nebude chtít odejít do propadliště dějin? A vlaky najednou začnou jezdit podle jízdních řádů z dob koněspřežné železnice? Hrozná představa. Takové strašidlo si vysloužilo anglosaskou zkratku Y2K (rok dvě kila - rozuměj dva tisíce).

Ale žerty stranou, skutečné potenciální maléry spojené s přechodem se množily. Týkaly se celé infrastruktury, lidé si s mrazením v zádech začali uvědomovat, jak moc závisí jejich civilizace na technické adaptační vrstvě, kterou si vytvořili pro styk s přírodou. Ta vrstva je důmyslné brnění, ze kterého však může vypadnout jeden nýtek a celé brnění se rozsype.

Zodpovědní pracovníci horečně hledali, jaké škody by mohly nastat a jak by se daly minimalizovat. Začali prověřovat všechny zálohy, různé rezervní agregáty byly donuceny po dlouhých letech nečinnosti na zkoušku zablafat, dopravovaly se sudy s pohonnými látkami a dispečeři všech možných služeb se na silvestrovskou noc vybavili termoskami husté černé kávy. 

Nakonec se ukázalo, že strašidlo Y2K asi zaspalo a ze sna ho neprobudily ani mohutné salvy šampaňského.

Zrychlení času

Už za časů krásné paní správcové z Hrabalových Postřižin se všechno zkracovalo. Za oběť zkracování padly dokonce i její nádherné vlasy. A nám se teď zkrátil čas. 

Již v první dekádě původně slibného století otřásl světem bezprecedentní teroristický útok.

Dne 11. září 2001 se zhroutily tři budovy světového centra byznysu za okolností, které nedávají žádné plně konzistentní vysvětlení kromě vysvětlení božím zázrakem. Ovšem působením nikoli boha přísného, odpouštějícího a zároveň spasitelského, ale boha milosrdného a slitovného (Allah Akbar!). 

A tak započala nekonečná válka proti přízraku světového terorismu. Ze států, které se znelíbily zarputilým liberálním demokratům, se začaly vytvářet bombami a raketami ruiny, na nichž měly vyklíčit rostlinky svobody a demokracie. Bohužel tyto zahradnické pokusy neuspěly. Zřejmě byla použita nevhodná hnojiva…

Na druhé straně vybujel uprostřed žírných lánů liberální demokracie a liberální ekonomiky nesmírně agresívní plevel. Původně neškodné rostlinky relativně malých očistných krizí zmutovaly do něčeho hrozivého.

Velká recese

Liberální ekonomika vyprodukovala Velký sen: Každý Američan ve vlastním domě. Cestou k tomu měly být hypotéky dostupné nejširším vrstvám. Jejich dostupnost byla ovšem nuceně dotovaná. Za tím účelem byly vytvořeny dvě polostátní hypoteční agentury s žertovnými pojmenováními Fannie Mae a Freddie Mac (hloubavý čtenář si může vygůglit). Ty podporovaly tzv. “subprime mortgages”. Český překlad tohoto krásného eufemismu by byl asi “nenejlepší hypotéky”. Nenejlepší znamená nesplatitelné. Dostal je prakticky každý, kdo o ně požádal, bez ohledu na jeho výhledovou solventnost. A tak vyrostlo množství domů, domků a domečků, které propadly agenturám z důvodu nesplacení, ovšem cena takových nemovitostí se dramaticky snížila. První velký krach postihl investiční banku Lehmann Brothers, další následovaly. 

Velká recese kralovala světu zhruba mezi lety 2007 a 2015. Důvěra v neotřesitelnost nejsilnější ekonomiky světa tím dostala trhliny, které trvají dosud a namísto, aby se zacelovaly, nadále se šíří.

Odvrácená strana globalizace

Volný pohyb zboží, peněz a osob je bezesporu blahodárná kombinace. Více než miliarda Číňanů s tím bude nadšeně souhlasit. Zpočátku extrémně levná pracovní síla nalákala do Číny průmysl z nejblahobytnějších zemí světa. Čínští “kuliové” se rychle naučili práci i ve složitých a náročných oborech, a nejen to. Studiem na kvalitních západních školách získali rozsáhlé znalosti, které pak uplatnili doma, kam se velká většina z nich vrátila.

A bylo kam se vracet. Čína se pod vedením odidealizovaných komunistů stala mohutnou ekonomikou, která začala šlapat na paty samotným Spojeným státům. Na domácí scéně vláda ponechala dostatečný až neobvykle velký prostor menším a drobným podnikatelům, a navenek velkým i malým firmám hladila cestu do světa tahy, z nichž některé by se daly nazvat rafinovanými, jiné snad neomalenými.  Učenliví čínští vůdcové velmi dobře zvládli nejdůležitější světové náboženství - finančnictví. 

Ekonomický gigant, vojenský trpaslík. Zatím

Podle počtu vojáků byla a stále je čínská armáda zdaleka největší na světě. Hlavní silou byly pozemní složky, teprve až od padesátých let 20. století přibylo také letectvo a námořnictvo, které však desetiletí zůstávaly podfinancované. U příležitosti devatenáctého sjezdu Komunistické strany Číny ale dostala armáda významný dárek: do roku 2035 se mají ozbrojené síly modernizovat, a do roku 2050 mají docílit "světové úrovně".

Například počet letadlových lodí má do roku 2035 vzrůst na celých šest. 

Tím to ale nekončí. Čína se zaměřuje na vysoce perspektivní zbraně, jako jsou hypersonické letounové střely, počítá i s vojenským využitím vesmíru. Jako dosud jediný stát na světě vysadila sondu na odvrácenou stranu Měsíce. Její lunární vozítko s poetickým názvem Nefritový králík si razí cestu neznámou měsíční krajinou a přitom komunikuje se Zemí. Číňanům se podařilo usadit retranslační stanici ve stabilním Lagrangeově bodu, ze kterého je vidět jak na Králíka, tak i na Zemi a tím zprostředkovávat oboustranné rádiové spojení. 

Komunikace má vůbec nesmírný význam pro vedení moderního boje. Přenášené informace je nutno nejen spolehlivě doručit na místo příjmu, ale zároveň utajit jejich obsah před protivníkem. Jednou z nejprogresívnějších metod utajení komunikací je kvantové šifrování. I to si Číňané vyzkoušeli a nadále na něm pilně pracují.

Čínské letadlové lodě jsou ve srovnání s americkými jen chudé příbuzné, ale na druhé straně se Číňané holedbají, že jsou schopni trefit nepřátelskou letadlovou loď balistickou raketou na tisíc námořních mílí. Další pokrok v tomto směru může vést k přehodnocení významu letadlových lodí, těchto vládkyní světových moří.

Energetická politika

Energie, jakožto velice významná složka lidské civilizace, je uctívána, chráněna a využívána. 

Jeden myšlenkový směr lze nazvat konzervativním. Energii chce využívat co nejúspornějším způsobem a přitom se z důvodů do určité míry ideologických vyhýbat výrobě elektřiny v tepelných elektrárnách a z důvodů víceméně záhadných také postupně odstavit energii jaderného štěpení. Využívat by se měly maximálně takzvané “obnovitelné zdroje energie”. Evropská Unie se rozhodla jít v tom celému světu příkladem, což přinese s velkou pravděpodobností pád této části světa do energetické chudoby. Pokud se tak opravdu stane, prokáže eurounijní politika velkou službu celému světu vyzkoušením cimrmanovské slepé uličky.

Druhý přístup je kořistnický. Využívat stávající zdroje k co nejrychlejšímu budování ekonomického potenciálu a v okamžiku, kdy se objeví nějaký nový zdroj energie (jaderná fúze), jej rychle zavést a využít k dalšímu vzepětí ekonomiky. 

Covid jako test zdatnosti zemí

Pandemie prapodivné nemoci, která nemá jasné příznaky a která může mít i fatální následky, vzbudila ve světě snad větší zděšení než Čapkova Bílá nemoc. Zatímco tehdejší mainstream podle divadelní hry zprávy o chorobě spíše tutlal, dnešní média nás bombardují zprávami o počtech nakažených, hospitalizovaných a zemřelých. Protiepidemická opatření zasadila mocný úder nejen ekonomice, ale i vzdělávacímu procesu, společenskému životu a jiným procesům, z čehož se bude společnost zotavovat ještě dlouho. Ostatně sama doba zotavení bude testem úrovně jednotlivých zemí.

Jedna změna bude nevratná. Změna v mezilidské komunikaci.

Covid jako hybatel dějin

Když váš telefon reprodukuje nezřetelné huhlání, pak je pravděpodobné, že váš protějšek má na obličeji respirátor. Když s ním mluvíte přímo a on má respirátor stále nasazený, pak nevidíte jeho mimiku, která je leckdy důležitější než slova. Nevíte, zda vás nechce ohrozit nebo se bojí, že nakazíte vy jeho. 

Lidé se pomalu začínají dívat jeden na druhého jako potencionálního škůdce. 

Ale má to i příjemné stránky: nechce se vám na nějakou nepříjemnou schůzku či jednání? Jen oznámíte, že je vám líto, ale útočí na vás kovid. Za pár dní vítězoslavně ohlásíte, že jste utekl hrobníkovi z lopaty.

Zajímavě toho mohou užívat i politici, diplomaté, státníci. Z protokolární povinnosti se lze ulít poukazem na kovid. Na neformálních setkáních politiků se lze velmi snadno vyhnout nežádoucímu kontaktu. 

Tyto a ještě další důsledky prohlubují již teď zející příkopy mezi národy.

Suma sumárum

Tento článek si neklade za cíl vyjmenovat všechny hrozby rozbíhajícího se jedenadvacátého století. Jistě je jich daleko více.

Těšme se, že alespoň některé z nich se vyřeší jakž takž rozumným způsobem.