Národ a jeho zájmy

17. 09. 2021 17:50:01
V předvolebním období se dostává do popředí otázka národních zájmů. Strany se předhánějí v tom, která z nich lépe poslouží našemu národu. Jak vlastně definovat národ a jeho zájmy? Existuje nějaké české specifikum?

Zpravidla se rozlišuje mezi politickým a etnickým národem. Etnický národ stojí primárně na sdíleném jazyku, dále pak na historii a kultuře – za příslušníky národa jsou považováni všichni jedinci, kteří hovoří stejným jazykem, sdílejí stejnou historii a kulturu. Politický národ stojí na občanství – za příslušníky národa jsou považováni všichni jedinci, kteří jsou teritoriálně soustředěni ve státě, jsou jeho občany a mají oprávnění účastnit se politiky a uplatňovat svou suverenitu.

Vzhledem k předvolebnímu kvasu uvažujme o našem národu z hlediska prvního, tedy s důrazem na jazyk, sdílenou historii a kulturu.

Naše historie byla z velké části poznamenána životem v sousedství silného národa, národa, který hýbe dějinami, v lecčems extrémně neblaze, národa, na který se dívají i mocné státy světa s určitými obavami - “co zase ti Němci provedou”. Muselo to být pro naše předky dosti frustrující, být vystaveni jednou ústrkům, jindy přímému nepřátelství, někdy třeba blahosklonné pomoci a nakonec i snaze po totálním zotročení. Přes to všechno Češi obstáli a v dobách rozkvětu lákali mnohé příslušníky vyspělých národů na své území. Například v druhé polovině 16. století již v Praze existovala čilá italská enkláva, kterou tvořili především řemeslníci činní na stavbách a obchodníci, kteří se ve městě zde usadili s rodinami v době panování Rudolfa II. po roce 1583, kdy se Praha stala hlavním městem Svaté říše římské. Radost nám ovšem může kazit pomyšlení, že k onomu rozkvětu došlo v době, kdy Češi byli součástí habsburské monarchie.

Územím Čech procházely různé národy, někdy se zbraní v ruce, jako za třicetileté války, jindy šlo o dobrovolnou migraci. Pokud zde cizozemci zakotvili, přijali zpravidla jak “nenaučitelný” český jazyk, tak i českou kulturu. Jen jejich jména připomínají zemi vlašskou (tedy slunnou Itálii), chladné Švédsko (pár Andersů či Andrsů) či jiných nezvykle znějících jmen. A tak kromě zmíněných Vlachů tu máme spoustu Poláků, Němců, apod., ale ti, kteří se tak jmenují, většinou mluví česky a jazykem prapředků vůbec vládnout nemusejí.

Dost pravdy bude na dávných výrocích, přisuzujících Čechům holubičí povahu. Češi snad nikdy nebojovali za rozšíření svého území, válečnickou historií se příliš nechlubí. Snad jen to husitství nás naplňuje bojovnou hrdostí. Ale tam šlo leckdy o nábožensky motivované boje mezi sebou, popřípadě o vítězné bitvy obranné. Takzvané spanilé jízdy neměly za cíl získání cizího území. Jejich účel byl hlavně vojenský, ekonomický, politický a propagační. Svoje vlastní území tedy Češi nikdy přímo nerozšiřovali, dokonce část svého území nabídli za pozdních Přemyslovců svým německým sousedům. A ti tehdy vlastně nebyli jednotným národem, k jejich sjednocení došlo až mnohem později.

Promíchání Čechů s Němci zkomplikovalo jistě i vznik samostatného národního státu. A tak když se rýsovala myšlenka národního státu, byl vytvořen stát dvounárodní. Po dlouhých desetiletích společného života bylo toto “manželství” rozvedeno a vznikly dva národní státy.

Za dobu své existence si Češi zvykli na příchozí z různých národů a kultur a dokonce i lidé jiných ras, obzvláště z konfuciánských zemí, byli přijímáni vcelku vlídně. Ti se svým dětem pak snažili dát co nejlepší vzdělání, aby se snadno zařadily do většinové společnosti. I křestní jména jim dávali česká, aby se od spolužáků lišili co nejméně.

Možná i schopnost absorbovat cizí příchozí je znakem stabilního vnitřně silného národa. V extrémní formě to bylo vidět ve starobylé říši čínské. Ta nerozšiřovala svoje území výboji proti mnohem méně vyspělým sousedům, ale přitahovala je svým kulturním vyzařováním. Dokonce i její přemožitelé, Mandžuové, nakonec přijali nejen čínský jazyk, ale i většinovou kulturu.

Opačným příkladem bylo, když evropští dobyvatelé z různých států se zmocnili obrovského území obydleného málo vyvinutými obyvateli neschopnými se ubránit přílivu kolonizátorů s mocnými zbraněmi. Dnešní Spojené státy byly dobyty hlavně Brity, jejichž jazyk pak byl přijat i ostatními. Mezi ty “ostatní” patřili například úporní Holanďané, kteří se zapsali hlavně v New Yorku. Ostatně dodnes jsou známy staré newyorské legendy jako Bludný Holanďan čiRip Van Winkle.

Úsměvná historická vsuvka z wikipedie: Yankee [jenkí] je přezdívka označující obyvatele Spojených států amerických. V jejich rámci se používá pro lidi pocházející ze severovýchodní části USA, zejména z Nové Anglie.

Původ výrazu bývá kladen do dob Nového Amsterdamu, kdy tak anglicky mluvící osadníci nazývali své nizozemské sousedy. Vznikl buď z typicky holandských křestních jmen Jan a Kees (domácky Cornelius), nebo z přezdívky Jan Kaas (Honza Sýr), jak byli Holanďané nazýváni pro svou zálibu v sýrech.

Inspirace obrovskou bohatou zemí byla natolik silná, že kolonisté se začali považovat za příslušníky nového národa, majícího své vlastní specifické zájmy. Pro kolébku nového národa se pak vžilo označení “melting pot” - tavicí tyglík či kelímek, ve kterém se roztavily původní národnosti a vznikl zbrusu nový národ překypující energií a sebedůvěrou. Ze své zámořské vlasti si všichni přivezli to, co považovali za nejlepší a zároveň se snažili zbavit všech chyb, které jim v původní domovině vadily. Brzy začali považovat systém, který si vytvořili, za nejlepší možný. Věřili, že kdyby se rozšířil po celém světě, vyřešil by všechny problémy lidstva. Když se setkali se státem, který založili jejich evropští konkurenti, Španělé, vybojovali s ním vítěznou válku, v které ho připravili o rozsáhlé území. Na něm pak vznikla řada “jižanských” amerických států - Kalifornie, Nové Mexiko, Arizona, Nevada a Utah.

I nový severoamerický národ měl a prokázal obrovskou schopnost absorbovat příchozí ze všech možných národů a kultur. Tito noví příchozí byli vděční své nové vlasti a rychle se přizpůsobovali její mentalitě a jejím pravidlům. Neměli problém sžít se s novou vlastí a zavedeným pořádkem.

A jak jsou na tom Češi?

Národ dlouhodobě sekulární, nábožensky tolerantní, nemilující patos, lehce konzervativní. Po příchozích nechce, aby se podřídili nějaké ideologii, ale hlavně “aby neotravovali”, ať už přemrštěnými náboženskými či ideologickými projevy. Mají dobrý čich na to, když jim někdo chce zredukovat “pohodu”, na kterou jsou zvyklí. Našli si svůj modus vivendi v období tvrdě řízené ekonomiky, kdy nebylo nic, ale všechno se dalo sehnat. A hlavně, i v dobách nejhorších si zachovali to, za co je nebohý říšský protektor pasoval na “smějící se bestie”, český humor. Ten humor, se kterým si občas otestují nově příchozí. A tak musí člověk z úplně jiné kultury čelit někdy třeba dost obhroublému vtípku. Když obstojí, má vyhráno. “Srandě rozumíš, tak tě berem’”.

Fanatici, jak známo, srandě nerozumějí ani za mák. Většinou se považují za nadřazené díky vznešeným idejím, které vyznávají. A právě na povýšenectví jsou Češi citliví. Ať už se nad ně povyšují zvěstovatelé nadnárodních ideálů či třeba vyznavači jediného správného Proroka.

Autor: Karel Kužel | pátek 17.9.2021 17:50 | karma článku: 15.59 | přečteno: 366x

Další články blogera

Karel Kužel

Kapitalismus asistovaný

Běžné definice kapitalismu jsou založeny na Marxově pojetí historie lidstva. Podle něj je tím nejpodstatnějším rozvoj výrobních vztahů a výrobních prostředků. Jsou ovšem i pohledy jiné, a to jak na historii, tak na kapitalismus.

2.3.2024 v 9:43 | Karma článku: 11.62 | Přečteno: 469 | Diskuse

Karel Kužel

Bůh experimentátor

Bůh je všemocný, laskavý, přísný, trestající, pomáhající, milosrdný a slitovný. To jsou jeho nejobvyklejší charakteristiky napříč monoteistickými náboženstvími. Má také zálibu v experimentování či hraní?

14.1.2024 v 17:52 | Karma článku: 9.06 | Přečteno: 176 | Diskuse

Karel Kužel

Postraš a panuj

Rozděl a panuj bylo pravidlo, které uplatňovala Římská říše. Připustila sjednocení (vnitřního) nepřítele a padla. Jaké pravidlo platí pro vládu nad světem?

11.12.2023 v 21:16 | Karma článku: 12.30 | Přečteno: 535 | Diskuse

Karel Kužel

Tak jsme ve válce...

O vojevůdcích se traduje, že promýšlejí budoucí války se zbraněmi dob minulých. Politici jsou závislí na představách generálů, kteří jim vyprávějí o důležitosti mezikontinentálních raket atd.. Jak by to vypadalo doopravdy?

11.4.2023 v 18:00 | Karma článku: 16.09 | Přečteno: 807 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 19.54 | Přečteno: 304 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.10 | Přečteno: 508 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.71 | Přečteno: 464 | Diskuse

Michal Sabó

Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?

Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?

26.3.2024 v 7:13 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 2304 | Diskuse

Bohumír Šimek

Je Babiš bezpečnostní riziko?

Mimořádná schůze sněmovny, tentokrát svolaná vládní pětikoalicí, které přetekl kalich trpělivosti, a která zvažuje riziková chování opozice, a opozice obviňující z bezpečnostního rizika vládu. Kdo má pravdu?

25.3.2024 v 18:15 | Karma článku: 22.86 | Přečteno: 651 | Diskuse
Počet článků 231 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 980

https://www.karelkuzel.org 

Zájmy: cyklistika, fotografie, politika, společnost. Vyznávám diskusi, konfrontaci názorů. Leckdy provokuji. Svoboda je více než dobro. Členem KSČ jsem nikdy nebyl z důvodu oboustranného nezájmu. Totéž platí o StB. 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...