Lovci a sběrači energie

Všechny formy života, které známe a umíme si představit,  potřebují ke své existenci přísun energie. To platilo i pro naše pravěké předky. Porovnejme si, jak s energií pracovali oni a jak s ní pracujeme my.   

Pravěkým lidem dala příroda do vínku velmi málo vlastností pro adaptaci na přírodu. Tvoři fyzicky celkem slabí, žádné spáry, malé zuby, omezená schopnost trávit rostlinnou stravu, holá kůže bez chlupové izolace - prostě nahé opice, jak nazval lidi  britský zoolog Desmond Morris.

Naštěstí jednu užitečnou vlastnost jim příroda nadělila, dokonce v takové míře, že toho později trpce litovala: rozum. Rozum pomohl našim prapředkům eliminovat výhody těch nejstrašnějších predátorů, poradit si se zvířecími kolosy, ze kterých si udělali zdroj vydatné potravy a tudíž životodárné energie. Ale pak sáhli i k jinému zdroji - naučili se zacházet s ohněm. Zprvu byli odkázáni na hořící stromy, zapálené úderem blesku. Takový oheň se pak stal životně důležitým majetkem tlupy a jeho vyhasnutí bylo pohromou.

Energie dává nečekaný užitek navíc

Dalším krokem muselo být zvládnout umění oheň rozdělat. Tepelná energie zanedlouho už neplnila jen základní potřeby - udržení tepla ve chladných obdobích, úpravu potravy, odpuzování dravé zvěře, ale začala plnit úkoly jaksi navíc: pravěký člověk pomocí ohně vytvářel nově objevený materiál - keramiku. Experimentováním s ohněm se dopracoval k dalšímu materiálu - kovu. Přírodě vyrval i kovy, které se čisté formě v přírodě prakticky nevyskytují. Našel postupy, jak rozpoznat a vytěžit rudu a jak z ní získat kov. Výrobou dalších a dalších nástrojů se stává člověk vládcem svého prostředí.

Dřevo není jediným zdrojem energie

“Surové” dřevo postačovalo jen k té nejprimitivnější výrobě železa. Železo se vyskytovalo přímo v kovové formě, pokud spadlo s nebe. Meteorické železo snad bylo možné tavit v zahloubených pecích s obyčejným dřevem, ale pravěcí metalurgové přišli na způsob, jak dřevo zušlechťovat přeměnou na dřevěné uhlí. To již byl materiál, který umožňoval dosažení vyšších teplot a výrobu oceli.

Výroba dřevěného uhlí nebyla úplně jednoduchá a vhodného dřeva nebyl dostatek. Ale prapředkové narazili i na jiné zdroje tepla. Pokud můžeme věřit  pracovníkům hornického muzea v Ostravě pod vrchem Landek, tak pravěcí lovci mamutů používali černé uhlí k udržování ohně už před 25 000 lety. “Vrch Landek v Ostravě - Petřkovicích je totiž doslova protkán zvrásněnými karbonskými vrstvami s četnými výchozy uhelných slojí na povrch.” 

Když pračlověk narazil na místo s podivnými černými kameny, musel zákonitě dojít časem k tomu, že ty ošklivé kameny se sice nehodí k výrobě zbraní nebo pracovních nástrojů, ale v ohni krásně hoří a vydrží i když dřevo už skončilo.

Za další čas se naučil uhlí koksovat a používat k výrobě kujného železa. A když už měl železa a jiných kovů dostatek,…

Pozor, malá zkratka

… smontoval z nich automobil. Byl to úžasný výtvor, který mu zjednal obdiv žen. Ty ostatně měly velkou zásluhu na tom, že se zřekl titulu “pra” a nazýval se prostě jen člověkem. 

Jenže co s automobilem, když nejezdí. A tu opět zasáhly ženy. Určitě má hlad, chudáček malá! Musíme ho něčím nakrmit. Pepa Technik se zamyslel a zkoušel mu dodat živiny ze dřeva, uhlí i koksu, ale každé matce bylo jasné, že tak mladý tvoreček může přijímat pouze tekutou stravu. Pepa si tedy opět nechal poradit a nakonec našel naftu. I ta však byla příliš hutná, tak z ní vydestiloval benzín. A tu konečně automobil spokojeně zavrněl a dal se do pohybu.

Auta tu máme, tak co taky do vzduchu?

Je to s podivem, ale téměř současně s počátky automobilismu se začalo rozvíjet letectví. Ale ani ovládnutí vzdušného oceánu lidem nestačilo, začali zvedat oči ještě výše, do vesmíru. A tak si můžeme shrnout přínosy energie v různých formách pro lidskou chasu:

• udržení při životě
• adaptace na nepříznivé životní prostředí (překonání chladu, nebezpečné zvěře,...)
• výroba “umělých” materiálů
• výroba široké palety nástrojů
• překonávání vzdáleností, mobilita

Schválně zde vynechávám využití energie k válečným účelům. Málokdo by si troufl tuto aplikaci prohlásit za přínos.

Za zdůraznění stojí mobilita. Neposedné lidské plémě odedávna překonávalo leckdy neuvěřitelné vzdálenosti  ve snaze poznat, co je za mořem, zda se tam dá s něčím obchodovat nebo zda jsou tam nějaké snadno dostupné statky. Dnes lze podniknout kolumbovskou cestu v pohodlí tryskového dopravního letadla, které letí téměř rychlostí zvuku. Létající stroj samozřejmě není poháněn silou větru, jako středověké plachetnice. Napájí se jakýmsi (snad) lepším petrolejem získaným z nafty.

Letecká doprava je natolik levná, že se vyplatí vzduchem přepravovat celkem běžné zboží. Nicméně doprava uhlí do sověty izolovaného západního Berlína v letech 1948 a 1949 asi zůstane neopakovanou kuriozitou. 

Kapalná nafta má i svého plynného bratříčka - zemní plyn. Zatímco se palivo z nafty používá spíše lokálně, tedy přímo v dopravních prostředcích, zemní plyn má největší energetické využití v elektrárnách, které mají velkou výhodu v rychlém náběhu a tudíž jsou schopné vykrývat energetické špičky. 

Perspektiva fosilních zdrojů

Tak jako některá náboženství či sekty vyhlašují opětovně nové a nové termíny konce světa, tak i některé ctihodné organizace operují vyčerpáním zdrojů energie. Zatím vyčerpaly několik termínů, ve kterých mělo k totálnímu vybrakování planety Země dojít. 

Fosilní paliva, zejména nafta, jsou důležitým zdrojem pro vedení válek. Ale rozhodně se nemůžeme těšit, že s jejich vyčerpáním války utichnou. Stáváme se svědky spíše opačného efektu: řada válek, ať už otevřených, nebo mnohem častěji skrytých, probíhá právě kvůli těmto zdrojům, aby vítěz byl schopen ještě více a lépe válčit. 

Nové energie

Samozřejmě fosilní zdroje jednou vyčerpány budou a příprava na jejich substituci je v plném běhu. Jednu strategii bych si dovolil charakterizovat jako sběračskou, druhou loveckou.

Sběračská strategie

Tak jako pravěká vegetace produkovala obrovské množství chutných a výživných hlíz a kořínků, plodů a ořechů, tak i naše prostředí je plné obrovského množství rozptýlené energie. Kvanta zářivé energie ze Slunce nemusíme paběrkovat  po lesích, ale můžeme je lapat do sítí. Sítě solárních panelů zabírají velké plochy zemského povrchu, kterého je (zatím) dost a dost.

Sluneční záření má i sekundární účinek: míchá vzdušnými vrstvami, čehož je možné využít prostřednictvím větrných turbín, které se vzdušnému proudění postaví do cesty. 

Existuje ještě řada dalších způsobů, jak využít energie, která je rozptýlená po Zemi, ale na toto téma bylo napsáno dostatečně mnoho publikací.

Lovecká strategie

Pravěcí lovci zajišťovali své tlupě přísun energeticky nejvydatnější stravy - živočišné bílkoviny.  Současní lovci objevili zdroj energie z jaderného štěpení. Takový zdroj se zpočátku jevil jako velmi nebezpečný. Kdybychom měli sáhnout k analogii s pravěkem, přirovnali bychom jej k lovu tygrů šavlozubých. V dnešní době již je tento zdroj velmi dobře zvládnutý a přináší velký prospěch. Ale nebyly by to plnokrevní lovci, kdyby již nepošilhávali po mnohem výživnějším zdroji - jaderné fúzi. Proti takovému zvířeti je šavlozubý tygr domácí micinkou. V současné době je zapřažení takového zdroje energie ještě ve hvězdách, z nichž jedna z nejjasnějších má název ITER. Je to pokusný fúzní reaktor typu tokamak, který by měl, až bude někdy spuštěn naostro, produkovat více energie než se do něj musí přivádět.

Sny o budoucnosti

Sběrači nemíří ke hvězdám. Jejich sny jsou zaměřeny na úspory energie, co nejefektivnější využívání energie získané z tzv. obnovitelných zdrojů, do čehož patří i technologie ukládání energie. Usilovně se pracuje na vývoji chemických baterií, které by se aspoň vzdáleně blížily poměrem uložené energie ku rozměrům a hmotnosti obyčejné palivové nádrži automobilu. Nemluvě o malé životnosti oné baterie, nebezpečnosti provozu a dalších negativech. Jistou naději skýtají nanotechnologie, které umožňují výrobu superkondenzátorů s nepředstavitelnou kapacitou. 

Časem si začnou sběrači všímat i docela nepříjemných externalit. Nejen že výroba materiálů pro například fotovoltaickou technologii a hlavně pro zcela neobnovitelné a drahé baterie extrémně zatěžuje životní prostředí, ale začne být problém s likvidací vysloužilých zařízení sběru energie. Betonové sloupy větrných elektráren snad lze za přijatelnou cenu likvidovat, ale vrtulové listy jsou zatím neřešitelným oříškem. Nejlepší, co se vymyslelo, je skládat je v jakýchsi dlouhých “náhrobcích”, aby zabíraly co nejméně místa. 

Řešení výše uvedených problémů, které jsou ovšem jen namátkou vybranou množinou z celé plejády dalších, si vyžádá tolik úsilí a prostředků, že nebude čas a vůbec možnost přípravy na odvrácení hrozeb, které mohou v budoucnosti přijít a stát se realitou. Jmenujme na ukázku některé: 

• srážka s kosmickým tělesem (asteroidem)
• repríza malé doby ledové
• výbuch supervulkánu
• přemagnetování Země
• ……

Globální oteplování

Výskyt výše uvedených hrozeb je těžko předvídatelný a jejich následky velmi záleží na měřítku či rozsahu takových událostí. Sběrači místo těchto “černých labutí” upřeli pozornost na probíhající oteplování ovzduší, jehož důsledky mohou být dílem škodlivé a dílem (alespoň podle některých zdrojů) blahodárné. Zde záleží na přístupu. Sběračskému stylu vyhovují tyto myšlenky:

• oteplování atmosféry je převážně škodlivé
• rozhodující míru na něm nese nárůst skleníkového efektu
• nárůst skleníkového efektu má v rozhodující míře na svědomí činnost člověka, zejména produkce CO2

Použitím silně diskutabilních metod bylo doloženo, že nástup zvýšených teplot se kryje s nástupem průmyslové revoluce. Ta znamenala nárůst koncentrace oxidu uhličitého, který je jedním, i když ne hlavním ze skleníkových plynů. 

Sběračský recept na zmírnění globálního oteplování spočívá hlavně ve snížení spotřeby energie a hlavně náhrada fosilních zdrojů energie zdroji “obnovitelnými”. 

Nové náboženství

Samotný odchod od fosilních zdrojů by však ještě nechával nějaký prostor “lovcům” energie, a to jaderné elektrárny. A tu se dostáváme k něčemu, co známe z období náboženských válek. Soupeřící náboženství či sektu je třeba vyvrátit, i kdyby některé jejich myšlenky byly správné. Sběrači si vzali jako ústřední ideu ochranu životního prostředí. 

Okázalá argumentace životním prostředím rozšířila klatbu i na výrobu energie jadernými elektrárnami. Jaderné elektrárny sice neprodukují žádné skleníkové plyny ani jiné škodlivé látky, ovšem vyhořelé palivo způsobuje určitý problém. Musí být skladováno na bezpečném místě, které neohrožuje životní prostředí. Dalším problémem jsou vysoké pořizovací náklady na stavbu jaderné elektrárny. Hlavním argumentem sběračů je, že dnes produkujeme tolik energie, že ji můžeme vyvážet. Další její výroba v jaderných elektrárnách je podle nich zbytečná a návratnost je sporná.

Těžištěm jejich věrouky bude potlačení všech možných způsobů uplatnění rozumu kromě omezování spotřeby energie a vymýšlení lepších a dokonalejších nástrojů k jejímu sběru. 

Smysl existence lidstva

Představme si, že by lidský rod vydržel po celou dobu normálního života své mateřské hvězdy - Slunce. S jejím zánikem by skončilo i celé lidstvo. Měli by se tím lidé spokojit? Je otázkou, zda by lidé zcela vytížení řešením problémů vyplývajících z nastoupené cesty byli nějak zainteresováni na hledání kontaktu s mimozemskými civilizacemi. I kdyby k němu došlo, je otázkou, do jaké míry by pro takovou civilizaci byli zajímaví. Ale mohli by se najít snílci, kteří budou tak uchváceni svým způsobem života, že uvěří v jeho přínos i pro vysoce technickou civilizaci. 

Představme si, že skutečně taková civilizace ocení vznešenost myšlenek sběračů a rozhodne se je ponechat v jejich technologickém pravěku. Dokonce jim vybudují obrovský pás slunečních kolektorů, který bude obepínat celou planetární soustavu chladnoucího Slunce a zachycenou energii dodávat vděčným sběračům. Ti se pak budou choulit okolo své vyhasínající hvězdy způsobem velice připomínajícím Karafiátovy Broučky:

Podvečer tvá čeládka, co k slepici kuřátka, k ochraně tvé hledíme, laskavý Hospodine.