Čína - představy, názory a fakta (1)

26. 09. 2020 17:06:21
Masakr na náměstí Nebeského klidu bylo násilné potlačení demonstrací konaných v čínském hlavním městě Pekingu mezi 15. dubnem a 4. červnem 1989. Jak se to jevilo tehdy a co k tomu říkají dostupná fakta?

Náměstí s krásným jménem, které se vepsalo do moderních dějin velmi dramatickým způsobem. Na jaře roku 1989 došlo v čínském hlavním městě Pekingu k studentským bouřím, k jejichž mediálnímu obrazu patří nezapomenutelný snímek muže stojícího proti dlouhé řadě tanků. Do vzpoury čínských studentů si příslušníci západní civilizace promítali svá vlastní emancipační snažení, své touhy a naděje.

Představa naší veřejnosti byla nejspíše taková, že demonstranti požadovali demokratizaci společnosti, podobně jako se tomu dělo ve stejné době ve východní Evropě. Obyvatelé zemí rozpadajícího se socialistického tábora jistě viděli jako hlavní motiv vzpouru proti vládě komunistické strany.

Američané tradičně akcentují svoji oddanost šíření svobody a demokracie. Takové představě lahodilo například to, že studenti Akademie vytvořili několikametrovou sochu Bohyně demokracie a vztyčili ji přímo proti centrálnímu Památníku Lidových hrdinů. Američanům nejspíše připomínala Sochu Svobody.

V západních státech Evropy možná zarezonovala vzpomínka na bouřlivá léta Nové levice.

Všichni sledovali, částečně s napětím a zvědavostí, částečně s nadějí, dění v Číně.

Když se protesty rozšířily i do dalších velkých měst, sáhla vláda ke krajnímu opatření: Bylo vyhlášeno stanné právo a na náměstí Nebeského klidu byly vyslány obrněné transportéry, tanky a pěchota s ostrým střelivem a protesty násilně ukončily. Tak se to alespoň jevilo podle kusých a leckdy zmatených zpráv, které se podařilo z centra dění získat. Ani současný text ve Wikipedii nedává výrazně odlišný obraz.

V nedávné době se zpřístupnilo mnoho materiálů, z nichž mnohé dávají možnost alternativního pohledu na současnou Čínu včetně událostí na Tchien-anmen. Toho využila skupina tří sinologů - badatelů, kteří prostudovali velké množství dokumentů a sepsali knihu

Dějiny Čínské lidové republiky (1949 až 2018)

Autoři: Ivana Bakešová; Ondřej Kučera; Martin Lavička

Svůj úkol charakterizovali autoři knihy takto:

“...pokusíme se z existujících, namnoze protichůdných a interpretačně často překroucených pramenů vyložit to, co se v průběhu Pekingských událostí stalo, pokusíme se naznačit či dokonce zhodnotit, o CO jednotlivým aktérům šlo, a nastíníme případné geopolitické souvislosti.”

Západ si tehdy již všiml čínského vůdce Teng Siao-pchinga, do kterého vkládali velké naděje. Představovali si, že zavede takové ekonomické reformy, které následně vyvolají i reformy společenské ve smyslu demokratizace společnosti. O to větší bylo jejich zklamání když se dozvěděli, že sám Teng Siao-pching dal příkaz k ostrému zásahu proti studentům.

Knížka tří autorů rozebírá celý případ až k počátečním kořenům:

Největší projev krize legitimity čínského režimu začal neplánovaně a zpočátku zdánlivě nevinně úmrtím symbolu předchozích politických a režimních liberalizací Hu Yaobanga [Chu Jao-pang] v dubnu 1989. Toto studentské a posléze veřejné vzepětí postupně bobtnalo, až přerostlo v otevřené manifestace odporu proti stávajícímu režimu.”

Podle autorů knížky je porozumění událostí roku 1989 klíčem k pochopení dnešní Čínské lidové republiky, toho jak funguje, jakou má doopravdy ideologii, kdo a jak jí fakticky vládne.

Masakr na náměstí Nebeského klidu dle Wikipedie

“Demonstranti požadovali demokratizaci společnosti, stejně jako se tomu dělo ve stejné době ve východní Evropě. Události začaly v polovině dubna 1989, kdy se konalo uctění památky zemřelého bývalého generálního tajemníka Čínské komunistické strany Chu Jao-panga[Chu Jao-pang], který byl považován za hospodářského reformátora a v roce 1987 byl z tohoto důvodu zbaven moci. Pietní shromáždění, kterého se zúčastnilo kolem 100 000 lidí, se změnilo v manifestaci za demokratické změny v Číně. Protesty proti čínské vládě se během května rozšířily do dalších měst a konaly se také studentské stávky. Studenti Akademie vytvořili několikametrovou sochu Bohyně demokracie a vztyčili ji přímo proti centrálnímu Památníku Lidových hrdinů. V průběhu protestů byl na oficiální návštěvě Číny Michail Gorbačov a do Pekingu přijelo množství novinářů z hlavních světových médií, z nichž někteří zůstali v Pekingu a zachytili násilné potlačení protestů. Za svobodu slova demonstrovali spolu se studenty také čínští novináři.”

V citaci jsou zvýrazněny zmínky o požadavcích na demokratizaci, které jsou chápány podle knížky “Dějiny..” poněkud nepřesně. Dále je zdůrazněna oficiální státní návštěva Michaila Gorbačova a příjezd množství zahraničních novinářů. To byly dva velmi důležité faktory, které sehrály velkou roli v militarizaci studentského hnutí. O tom se bude hovořit dále.

Požadavky studentů dle Dějin

“Jednotlivé studentské aktivity jako protestní pochody, kladení věnců na počest Hu Yaobanga [Chu Jao-pang] a shromažďování na náměstích vyústily 17. dubna v první manifestaci na náměstí Brány nebeského klidu za účasti studentů většiny pekingských univerzit. Studenti následně 18. dubna zpracovali petici se sedmi požadavky, kterou předložili vládě.”

Jako nejpravděpodobnější verze z více dochovaných se jeví autorům tato:

Beida qi tiao (Sedm požadavků studentů Pekingské univerzity)

1) Přehodnoťte dílo soudruha Hu Yaobanga.

2) Připusťte, že kampaň proti duchovnímu znečištění a buržoazní liberalizaci byla špatná.

3) Povolte soukromé noviny a svobodu slova.

4) Zveřejněte informace o příjmech představitelů státu a jejich

rodinných příslušníků.

5) Zrušte deset požadavků na pořádání průvodů v Pekingu.

6) Zvyšte financování vzdělávání a zlepšete situaci intelektuálů.

7) Pravdivě informujte o smutečních obřadech [kolem smrti Hu Yaobanga].”

Tato verze je dosti mírná a je pravděpodobné, že by o ní čínské vedení mohlo být ochotno diskutovat -

pokud by se k tomu naskytla příležitost.

Oproti tomu ostřejší verze již demokracii jasně zmiňuje:

“1) Potvrďte jako správné Hu Yaobangovy názory na demokracii a svobodu.

.....................

7) Uspořádejte demokratické volby, abyste nahradili vládní úředníky, kteří učinili špatná politická rozhodnutí (podle The Tiananmen Papers).”

Zatímco první verze byla psána za studenty Pekingské univerzity, ostřejší verze již je psána jakoby za studenty všeobecně.

Tomu nasvědčuje následující fakt (zdroj "Dějiny"):

“Výrazně efektivnějším, ale zároveň pro režim zastrašujícím počinem bylo 23. dubna založení Pekingské samosprávné studentské unie a zvolení jejích představitelů pro vyjednávání s vládou. Jejím předsedou se stal Zhou Yongjun, do popředí se již tehdy dostávají později slavní studentští vůdci Wang Dan a Wu'erkaixi.”

Studentská organizovanost čínské vedení vystrašila a obzvláště vyděsila nejstarší “zasloužilé soudruhy”. S využitím dočasné nepřítomnosti generálního tajemníka KS Číny a nejliberálnějšího představitele aktuálního režimu Čao C’-janga, který odletěl na plánovanou návštěvu KLDR, svolali konzervativní představitelé čínského vedení v čele s premiérem Li Pengem rozšířené zasedání Stálého výboru politbyra za účasti Teng Siao-pchinga, kde diskutovali o patřičném způsobu potlačení studentských protestů. Shodli se, že je třeba studentské protesty veřejně odsoudit a vytvořit si legitimní platformu pro jejich pozdější potlačení, a proto se rozhodli studenty zastrašit. Tento závěr zveřejnili v Lidovém deníku.

Konfrontační posun čínského vedení studenty rozlítil, neboť chápali své aktivity jako prorežimní až patriotické, a i když se vláda pokoušela následně utlumit vyznění tohoto textu, zůstal bolavým místem vztahů mezi studenty a vládnoucí mocí až do konce protestů. K tomu říká zdroj "Dějiny" toto:

“V reakci na úvodník zorganizovala studentská unie první velkou demonstraci, kterou svolala na 27. dubna na náměstí Brány nebeského klidu. Odhadem 50-100 tisíc studentů pochodovalo městem a obsadilo Náměstí. Studentští vůdci se snažili prezentovat patriotický postoj protestujících, a proto aktivně bojovali proti antikomunistickým heslům. Obrovský úspěch demonstrace přesvědčil vládu, aby začala se studenty vyjednávat, i když primárně s oficiálními studentskými organizacemi. Na druhou stranu nový vůdce Pekingské samosprávné studentské unie Wu'erkaixi se jednání s vládou odmítl účastnit.

Návrat Zhao Ziyanga [Čao C’-jang] z KLDR dále zvýšil napětí uvnitř čínského vedení. Zatímco konzervativní frakce v čele s premiérem Li Pengem vnímala jako prvořadý úkol uchování stability, Zhao prosazoval větší transparentnost režimu a dialog se studenty.”

Čao C’-jang se poctivě snažil ukázat cestu ke smíru a skutečnému dialogu, ale to, co studenti započali, se již dávno vymklo kontrole a stalo se v určité míře lidovým i dělnickým hnutím.

Skupina vedená Wang Danem a Wu’erkaixim se rozhodla pro tvrdě nátlakovou taktiku: Vzhledem k tomu, že na 15. května bylo naplánováno na Náměstí oficiální uvítání Michaila Gorbačova, rozhodli se zorganizovat 13. května hladovku na náměstí Brány nebeského klidu. To by ovšem znamenalo neskutečné ztrapnění čínského vedení. Proto byl tedy uvítací ceremoniál raději přesunut na letiště.

Studentům se podařilo změnit dynamiku událostí zdánlivě ve svůj prospěch 15. května ustavením výboru pro hladovku, vedeným další významnou představitelkou studentského hnutí Chai Ling, která se stala nejviditelnější tváří Pekingských událostí v jejich poslední fázi.”

Zmíněná Chai Ling se později ukázala jako skutečný jestřáb hnutí, řídící se taktikou “čím hůře, tím lépe”. Krve raději více než méně.

Zatím se vláda pokusila o dialog. Premiér Li Peng přistoupil i na některé podmínky studentů a jejich setkání bylo vysíláno živě v čínské televizi. Tam ho studenti, po česku řečeno, vypískali.

Generální tajemník Čao C’-jang se pokusil, už jako soukromá osoba, situaci uklidnit a studenty přesvědčit, aby hladovku ukončili. Jeho projev byl emocionální, podbarvený podtónem únavy, zklamání, zoufalství a pocitu nebezpečí. Zaznělo v něm:

„Studenti, přišli jsme pozdě. Je nám to líto. Mluvíte o nás, kritizujete nás, to vše je nutné. Nepřišel jsem vás prosit o odpuštění. To, co chci říct, je, že slábnete; je sedmý den od začátku hladovky, nesmíte takto pokračovat [...] Jste ještě mladí, ještě vás čeká mnoho dní, musíte zůstat zdraví a na vlastní oči vidět den, kdy Čína úspěšně završí čtyři modernizace. Nejste jako my, my jsme již staří, na nás nezáleží.”

Takový projev by nepochybně dojal a lidsky pohnul příslušníky západní civilizace, na zdivočelé čínské revolucionáře však měl pramalý účinek. Ti nejradikálnější chtěli vyprovokovat vládu k opravdu krvavé akci, která by vzedmula skutečnou vlnu všelidového povstání, proti kterému by Maova Kulturní revoluce byla “harekršňáckým” piknikem.

Mediální obraz

“K mediální manipulaci s událostmi na náměstí Brány nebeského klidu se v televizním dokumentu vyjádřil i taiwansko-čínský zpěvák Hou Dejian, jeden z tzv. čtyř ušlechtilých z Náměstí: „Někdo tvrdí, že na Náměstí zemřelo dvě stě lidí; někdo jiný, že jich byly dva tisíce. Byly publikovány příběhy o tom, jak tanky rozjezdily studenty, kteří se snažili opustit Náměstí. Musím říci, že jsem neviděl nic z toho. Nevím, kde to viděli. Byl jsem na Náměstí až do půl sedmé onoho rána. Pořád dokola jsem si v hlavě opakoval: chceme používat lži, abychom útočili na nepřítele, který lže? Lhát tváří v tvář nepříteli uspokojuje pouze naši potřebu ventilovat zlost, ale je to hra s ohněm. Možná budou vaše lži prozrazeny a ztratíte jakoukoli morální sílu bojovat s nepřítelem.“

Hou Dejian zmiňuje “Čtyři ušlechtilé”, ke kterým sám patřil. Podívejme se, o koho se jednalo:

Liu Xiaobo, snad nejvýznamnější ze Čtyř, i když nikoli mediálně známý, vykonal skutek, který zachránil velké množství mladých životů.

“Po vypuknutí Pekingských událostí se Liu nacházel v zahraničí, ale rozhodl se zapojit svým osobním příkladem a 27. dubna se vrátil do ČLR a účastnil se protestních shromáždění. Jeho role se stala významnou ve dvou incidentech v samotném závěru protestů. Nejprve spolu se třemi dalšími významnými intelektuály zahájil 2. června druhou protestní hladovku. Svým postojem apeloval jak na vládu, tak na studenty, aby opustili linii ideologického sporu a třídního boje a aby přistoupili na kulturu dialogu a kompromisu. V noci z 3. na 4. června, po vyjednávání s armádou vedeném Hou Dejianem, pak společně přesvědčili chaotické, rozhádané a k boji odhodlané studenty na náměstí Brány nebeského klidu, aby se smířili s nevyhnutelným koncem protestů aspořádaně vyklidili Náměstí.”

S tím ostře kontrastuje zrůdné uvažování revolučních “jestřábů”.

Rozhovor s vůdkyní

“Pro bližší pochopení uvažování studentských vůdců v době vrcholících událostí citujeme doslova přepis části rozhovoru s vůdkyní studentů Chai Ling konaného dne 28. května 1989 ve stanu na náměstí Brány nebeského klidu a vedeného reportérem Philipem Cunninghamem. Chai Ling v rozhovoru mimo jiné říká:

„To, v co opravdu doufáme, je krveprolití, moment, kdy je vláda bezskrupulózně připravena zmasakrovat své obyvatelstvo. Pouze když bude Náměstí spláchnuto krví, otevře lid Číny své oči. Jen tehdy se opravdu sjednotí. Ale jak mám toto vysvětlit svým kolegům studentům?

Opravdu smutné je to, že někteří studenti a slavní lidé se všemi silami snaží vládě zabránit, aby toto učinila. Pro své sobecké a soukromé zájmy se snaží studentské hnutí rozložit a přinutit studenty, aby opustili Náměstí dříve, než bude vláda tak zoufalá, aby to udělala.

[...]

Reportér: Zůstanete vy sama na Náměstí? Chai Ling: Ne.

Reportér: Proč?

Chai Ling: Protože moje situace je odlišná. Mé jméno je na vládní černé listině. Nebudu zničena vládou. Chci žít. Tak to teď cítím. Nevím, jestli si lidé nepomyslí, že jsem sobecká. Věřím, že lidé musí pokračovat v práci, kterou jsem započala. Demokratické hnutí neuspěje pouze s jedním člověkem. Doufám, že nebudete zatím vysílat to, co jsem vám teď řekla.“

Oběti na náměstí Tchien-an-men dle "Dějin"

“Armáda dosáhla Náměstí podle rozkazu během brzkého rána 4. června. Náměstí obklíčila a pustila se do vyjednávání se zbylými studenty. Po několikahodinových vyjednávacích peripetiích studenti bez boje dobrovolně opustili Náměstí a vydali se pryč. Takto neslavně tedy, aktem státního násilí, vyvrcholily Pekingské události, které do dnešních dnů zůstávají v zahraničí zásadním mediálním tématem, ovšem v ČLR zůstávají zásadním tabu.

Přes veškerou ideologizovanou medializaci lze v celém příběhu v západních i českých médiích odhalit několik zásadních rozporů. Z označení „masakr studentů na Tian’anmenu dne 4. června“, které média nejčastěji používají, nám po poctivé rekonstrukci událostí a dekonstrukci mediálního pokrytí zbude pouze sousloví „oběti na životech (masakr)". Většina dohledatelných obětí Pekingských událostí zemřela třetího června, nikoli čtvrtého, drtivá většina obětí nebyli studenti, ale obyvatelé Pekingu a dělníci, a většina obětí jak mezi civilisty, tak i mezi vojáky zahynula na přístupových cestách k Náměstí, zejména od západu a jihu, nejvíce v pět kilometrů na západ vzdálené oblasti Muxidi. Na samotném Náměstí, které se stalo celosvětovým krvavým symbolem, patrně nikdo nezemřel.”

Poznámka

Veškeré texty uvedené kurzívou jsou, pokud není uvedeno jinak, citacemi z knížky Dějiny Čínské lidové republiky (1949 až 2018).

Autor: Karel Kužel | sobota 26.9.2020 17:06 | karma článku: 17.36 | přečteno: 587x

Další články blogera

Karel Kužel

Kapitalismus asistovaný

Běžné definice kapitalismu jsou založeny na Marxově pojetí historie lidstva. Podle něj je tím nejpodstatnějším rozvoj výrobních vztahů a výrobních prostředků. Jsou ovšem i pohledy jiné, a to jak na historii, tak na kapitalismus.

2.3.2024 v 9:43 | Karma článku: 11.61 | Přečteno: 460 | Diskuse

Karel Kužel

Bůh experimentátor

Bůh je všemocný, laskavý, přísný, trestající, pomáhající, milosrdný a slitovný. To jsou jeho nejobvyklejší charakteristiky napříč monoteistickými náboženstvími. Má také zálibu v experimentování či hraní?

14.1.2024 v 17:52 | Karma článku: 9.04 | Přečteno: 173 | Diskuse

Karel Kužel

Postraš a panuj

Rozděl a panuj bylo pravidlo, které uplatňovala Římská říše. Připustila sjednocení (vnitřního) nepřítele a padla. Jaké pravidlo platí pro vládu nad světem?

11.12.2023 v 21:16 | Karma článku: 12.30 | Přečteno: 533 | Diskuse

Karel Kužel

Tak jsme ve válce...

O vojevůdcích se traduje, že promýšlejí budoucí války se zbraněmi dob minulých. Politici jsou závislí na představách generálů, kteří jim vyprávějí o důležitosti mezikontinentálních raket atd.. Jak by to vypadalo doopravdy?

11.4.2023 v 18:00 | Karma článku: 16.09 | Přečteno: 807 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Kateřina Konečná nechtíc prozradila, že dnešní komunistické názory jsou naprosto nelidské

O tom, že se komunisté nepolepšili a že jsou pátou kolonou putinovského Ruska, víme už dlouho. Ale že komunisté dnes vyhánějí demokratické politiky z televizních studií, otřáslo námi všemi. Kde se nová komunistická zvůle zastaví?

19.3.2024 v 0:59 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 79 | Diskuse

Eva Kislingerová

Budeme válčit se Slovenskem?

Z vyjádření některých politiků může nezúčastněný pozorovat nabýt dojmu, že diplomatické vztahy se Slovenskem jsou na bodu mrazu. Z médií to vypadá, že válka začíná a u Hodonína bude tanková bitva.

18.3.2024 v 13:24 | Karma článku: 21.00 | Přečteno: 470 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak s Babišem dohnat a předehnat ne Západ, ale Putinovo Rusko?

Západ se nám rozpadá před očima. Zato Rusko doslova vzkvétá. S doháněním Západu je konec, teď už nám zbývá, než jen dohánět a předhánět Rusko...

18.3.2024 v 11:15 | Karma článku: 18.04 | Přečteno: 225 | Diskuse

Jiří Turner

Tomáš Klus, Tomáš Halík a jiní „pomatenci“

Co intelektuál, to antisemita a nepřítel Izraele a FF UK jako líheň „hamásníků“. A pak tu máme ty naše angažované umělce, jako je Klus. Emoce, které vyvolává palestinsko-izraelský konflikt, už asi mnohým trochu zatemňují mozek.

18.3.2024 v 11:05 | Karma článku: 29.25 | Přečteno: 4741 | Diskuse

Petr Šindelář

Jurečka bez změn v zákonech a ústavě touží zvýšit zaměstnanost!

Na pomoc si vzal počítače a na výběr vzdělávacích kurzů zavedl e-shop. Nárok na dávky chce ztížit a zájem o práci na venkově naopak zvýšit. Premiér ale tvrdí, že 2 miliardy korun ve prospěch venkova nevydá a státní rozpočet...

18.3.2024 v 9:52 | Karma článku: 12.16 | Přečteno: 225 | Diskuse
Počet článků 231 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 980

https://www.karelkuzel.org 

Zájmy: cyklistika, fotografie, politika, společnost. Vyznávám diskusi, konfrontaci názorů. Leckdy provokuji. Svoboda je více než dobro. Členem KSČ jsem nikdy nebyl z důvodu oboustranného nezájmu. Totéž platí o StB. 

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Konec nadvlády programátorů. Pozic ubývá, na jednu se hlásí stále víc lidí

Premium Ochota firem splnit uchazečům skoro jakýkoli požadavek a velmi nízká konkurence. Tak by se ještě nedávno dala definovat...