Menšiny státotvorné a státoborné

Denemarková: “...třeba slovo menšiny. To slovo nebezpečně zavádí do slepých uliček...Každý člověk je přitom menšina sama o sobě! Menšina je nebezpečné slovo, stejně jako byly v minulém století nebezpečné pojmy jako národ, vlast…”

Spisovatelka Radka Denemarková je větší optimistka, než bych si pomyslel. Národ a vlast jsou považovány i dnes za nebezpečná slova, myšlenky na ně jsou myšlenkami toxickými. Národní stát je přízrak, který se stále ještě nepodařilo zcela vymýtit, ale pilně se na jeho likvidaci pracuje. 

Do dějin se zapsal národní stát německý. Němci byli ve středověku rozděleni do řady státečků, z nichž se mnohé odlišovaly jazykově natolik, že si jejich příslušníci stěží rozuměli. Státy se lišily dokonce konfesně, většinou to byli katolíci, ale docela významné zastoupení měli i protestanti. Ale bylo tu něco, co usnadnilo Bismarckovi jejich sjednocení. Věřím, že to byla jakási záhadná německá obsedantní důkladnost, která je nutila se neustále připravovat na budoucnost. Německá města ve středověku byla vzorem bezpečnosti, jejich promyšlený a “festovní” systém dokázal odolat obléhání tak dlouhému, že útočník zpravidla znechucen a vyčerpán odtáhl. 

Sjednocení německých státečků v jednu říši mělo úspěšný start: vítězství ve válce s Francií (19. července 1870 – 10. května 1871) nesmírně posílilo duch německé pospolitosti a dalo vznik státu s jakousi hrozivou temnou energií. Dvě světové války značně posílily obavy z oné energie a jak NATO, tak později EU měly jako stěžejní funkci “udržet Německo na uzdě”. A Německo se chovalo skutečně tak kajícně, že jeho výjimečnost se posléze  ztratila v glajchšaltovaném pojetí národů vůbec. 

Nové pojetí

V novém pojetí jsou všechny národy stejně špatné a anachronické. 

Správné je homogenizované lidstvo, vyznávající stejné hodnoty, které jsou jediné správné, a skládající se z množství menšin, které ovšem nemají být nijak antagonistické. Stát je pro ně především  přerozdělovač zdrojů, které vytváří celá společnost, zejména ti, kteří nepatří do žádné favorizované menšiny. Je v jejich zájmu, aby stát fungoval a plnil z jejich hlediska správně přerozdělovací funkci.

Ovšem některé menšiny jsou aktivnější v získávání podpory, jiným jde více o vliv na veřejnost, zejména na mládež, kterým by chtěly hlásat své ideologie.

Nejvýhodnější je hlásit se k menšinám utlačovaným. Ty už ovšem deklarují i svého utlačovatele a vystupují vůči němu docela militantně. “Báječný” systém umožňuje jednotlivcům přihlašovat se podle potřeb z důvodů výhod a kariérizmu, k jednotlivým utlačovaným menšinám i když prokazatelně s těmito menšinami nemají tito přihlašovatelé nic společného.

Tady je asi i Radka Denemarková obezřetná a tak je srozumitelné její vyjádření, že “každý člověk je menšina sama o sobě”. A ona k nim přistupuje praktickým, snad mohu říci - ženským - způsobem: pomoci konkrétní osobě, která pomoc potřebuje. Nebo, přesněji, fungovat jako jakési vyvažovadlo: vynoří-li se nějaká výrazná utlačovaná menšina, pak přezkoumat, jestli něco není opravdu špatně a na to zareagovat. Jako příklady uvádí útlak žen, který našel řešení ve feminismu nebo rasový útisk. 

V současné době si nedovedu představit nějakou další menšinu, která by vzbudila tak silná hnutí jako #metoo nebo hnutí protirasistická. I když, o jedné velmi početné menšině se začíná proslýchat…

Bílý heterosexuální muž

“Bílí heterosexuální mužové jsou ti, kdo zbudou, když se odečtou všechny preferované menšiny”, praví se na stránkách Sdružení bílých heterosexuálních mužů. Vezmeme-li za základ všechny dospělé občany Česka, pak největší preferovanou menšinou jsou ženy.  Ve zbývajících ne-ženách se najde celá řada menšin, které se cítí utlačovanými a mají svá příslušná podpůrná hnutí. K těm se BHS (dovolte mi tu zkratku) rozhodně nehlásí.

“ …  to neznamená, že bychom pro ně požadovali preferenční zacházení. Nic mi není odpornějšího než dospělý zdravý muž, který fňuká a domáhá se výhod poskytovaných nějakým vládním výborem. Muži jsou přece od toho, aby překonávali překážku, užili se houževnosti a dobývali svět vlastními silami. Když ne celý svět, tak aspoň malý životní prostor. “ - říkají na svých stránkách BHS. 

Tato menšina opravdu nehrozí, že by se zapojila do konkurenčního boje o jakoukoli státní podporu a její vztah ke státu bude spíše vlažný. Její nebezpečnost tkví v něčem úplně jiném: dělají si srandu. A to je vážná věc. Žádné protestní hnutí, vášnivě chránící tu či onu utlačovanou menšinu, nesnáší humor. Na rozdíl od utlačovaných menšin samých. Nejkrásnější vtipy mají mají židé a v těch úplně nejlepších si dělají legraci sami ze sebe.