Milionkářská demokracie

Hnutí Milion chvilek pro demokracii oslovilo významnou část národa. Co jim slibují? Kontrolu zvolených politiků nebo kontrolu voličů?  

Koho vlastně Hnutí Milion chvilek pro demokracii (dále jen Hnutí) oslovilo? Společným jmenovatelem davů podupávajících na Letné či pochodujících městem je NESPOKOJENOST. Vzhledem k tomu, že zejména mladí lidé vnímají velmi citlivě různé, třeba i domnělé, křivdy a jiné nepravosti, má Hnutí řadu přívrženců. K nim můžeme přičíst i starší občany, často důchodce, kteří věří, že právě ti na tribuně zlepší jejich neradostný úděl. Hnutí se zpočátku podařilo vsugerovat davům, že mají lék na všechny neduhy: odstranit premiéra Babiše a ministryni spravedlnosti  Marii Benešovou. Postupně jim došlo, že paní Benešová není zdaleka tak kontroverzní osobou, jak se jim zdálo a posléze že ani s heslem ‘Babiše do koše’ věčně nevydrží. 

Základní taktika se zatím osvědčuje: jako hnutí nemusí nabízet vůbec žádný ucelený program, což by jako strana museli. Jenže taktika není strategie. Ta vyžaduje něco víc. 

Pokud jsem vysledoval, nechtějí prý přímo zvrátit výsledek demokratických voleb, ale chtějí upozorňovat na chyby zvolených politiků nebo na špatné fungování vládních stran. 

Boj za demokracii

A tady jsme u jádra věci. Jsou dvě možnosti: 

1. kritizovat zvolené politiky, že nesplňují to, co slibovali, tedy že zklamali své voliče 
2. kritizovat, popřípadě přesvědčit voliče, že volili prostě špatně, že volili špatné strany 

První možnost jde ale na konto voličů, konkrétně voličů strany ANO. Na těch je, aby posoudili, do jaké míry jimi zvolená strana plní své sliby. Ti voliči dostali z našich “objektivních” médií jistě dostatek informací o všech možných i nemožných špatných stránkách osobnosti Andreje Babiše. Pak se nejspíše rozhodli, že to možná nebude tak dramatické a přes všechny své údajné nedostatky Andrej Babiš povede naši zem lepší cestou než by dokázali jiní, kteří se v předvolební nabídce vyskytli.

Pak nezbude než druhá možnost - působit na voliče hnutí ANO a přesvědčovat je, aby změnili svůj názor. Pokud to bude Hnutí činit poukazováním na nižší vzdělání, omezený rozhled, popřípadě sníženou inteligenci voličů ANO, pak to možná udělá dobrý dojem na “ušlechtilé” intelektuály, hýčkající svoji nadřazenost, ale kýžený výsledek se s největší pravděpodobností nedostaví. To se ukázalo velmi názorně při obou přímých volbách prezidenta republiky.

Nicméně předpokládám, že Hnutí se nedopustí této chyby. Půjde na to rafinovaněji: kritikou všech skutečných či domnělých chyb, kterých se vláda dopustila nebo dopouští, získá další příznivce. Užitečné je poukazovat na problémy určitých skupin, vyvolávajích emoce, jako například matky samoživitelky. Takto se dají přidávat k poněkud nesourodému slepenci nespokojenců další a další části. 

Jak do voleb

Jestliže je Hnutí netrpělivé a čekání do řádných voleb si chce zpestřit, nabízejí se různé možnosti pro oživení dlouhého čekání. Dal by se například poskytovat servis stranám, které Hnutí považuje za demokratické, a radit jim, co mají dělat, aby je Hnutí považovalo za demokratické i nadále a případně je ve volbách podpořilo. Mohli by jim dávat rady, které jejich politiky Hnutí považuje za demokratické, čestné a vůbec pokrokové. To vše samozřejmě naprosto nezištně a v zájmu demokracie. 

A co po volbách

Pokud by ve volbách zvítězily strany podporované Hnutím, vznikla by zajímavá situace. Vláda by zdědila na politické scéně silný a dosti nevypočitatelný subjekt. Pak by si mohla parafrázovat machiavelistický výrok: “Bůh nás ochraňuj před našimi spojenci! S nepřáteli se vypořádáme sami.”

Pokud by, přes všechno snažení, ty správné strany nestačily na porážku nenáviděného ANO, politické drama by pokračovalo, dávajíc zajímavé možnosti gradace. Jestliže by se v předvolebním období aspoň částečně osvědčilo kádrování volebních lídrů, autorita Hnutí u politických stran by vzrostla. Strany, které by jakž takž uspěly, by se navzájem ujišťovaly, že teď už se ukázalo nad slunce jasně, že chyba je ve voličích.

Pak by již bylo možno nastartovat mohutnou kampaň na testování způsobilosti voličů k hlasování a všichni dosavadní přívrženci Hnutí by se jistě shodli na tom, že ti zaostalí, nevzdělaní a reakcionářští voliči nemají mladým a perspektivním co kazit šťastnou budoucnost. 

 Voličské průkazy nesmí být pro každého!

Tak, to by bylo důstojným vyvrcholením činnosti Hnutí.

Lidé, jako je autor tohoto článku, by už neměli mít možnost svým pomýleným a zcestným hlasováním ničit budoucnost mladé generace!