Klady a zrady experimentování

2. 03. 2018 21:00:00
Experimentování klukovské, vědecké a politické. Různé metody, různé cíle a propastné rozdíly v důsledcích.

Neptejte se mne, kolik jsem toho za svých klukovských let rozbil či jinak zničil. Ptejte se, na co jsem tehdy přišel. Například dodnes si pamatuji, jak to krásně blafne, když se dá celuloidový film na rozžhavená kamna...Tak tedy, experimenty jsem dělal již ve věku silně předškolním a bylo to krásné. Nejkrásnější však bylo, že jsem přitom neutrpěl na zdraví ani já, ani moje mladší sestra ani nikdo jiný.

Léta šla a experimenty byly kvalifikovanější a zajímavější. Až jsem se jednou stal osobně objektem jednoho experimentu. Nebyl jsem v tom sám...

Vítejte v Říši

V roce 2004 se celá naše země stala objektem obrovského pokusu, který je v historii lidstva naprosto unikátní, pokusu o vytvoření velké a mocné říše způsobem zcela jiným než vznikaly všechny velké říše. Lidstvu se osvědčilo vytváření impérií metodou vojenských výbojů a podrobení okolních národů ohněm a mečem. Takové říše někdy vydržely překvapivě dlouho. Ale jediná říše, která přetrvala pět tisíc let, přičemž existuje dodnes a má se k světu, je Čína. Její historie samozřejmě také začínala boji, ale nejúspěšnější etapu jejího růstu bych nazval čímsi jako “kulturní gravitací”. Dokonce i když byla několikrát poražena, zachovala si svoji kulturu, kterou pak nakonec převzali sami dobyvatelé.

Jak se naproti tomu tvoří ona zmíněná nová velká a mocná říše? Samozřejmě nikoli barbarskými dobyvačnými výboji. Doba si žádá měkkosti až laskavosti. A velkých vizí.
Kulturní gravitace čínského stylu se v Evropě nastolit příliš nedá, zkusila se tedy gravitace ekonomická. Několik relativně silných zemí se dalo dohromady, zavedly mezi sebou rozumná obchodní pravidla a hle, začalo to krásně fungovat. Svazující celní bariéry padly, odbouraly se další brzdy hospodářského rozvoje a vznikl model přitažlivý pro řadu dalších zemí.

Mezitím začaly zakládající země s vytvářením důkladnějšího pletiva vztahů: uzavřely řadu dalších smluv, bůh suď, zda byly nutné či aspoň prospěšné. Patří mezi ně série smluv zvaných Římské smlouvy, z roku 1957. Koncepce nadstátního řízení se, dle mínění zdatných úředníků, báječně osvědčila.

Vývoj říšské byrokracie

Zpočátku říšští úředníci fungovali relativně neškodně, ba místy i prospěšně. Podařilo se jim vytvořit předpoklady pro to, aby se zboží a osoby mohly pohybovat v zásadě bez omezení. Schengenský prostor, to znělo obzvláště lidem z rozpadlého socialistického tábora jako nádherný přelud.

A tak jsme se roku 2004 přehoupli přes okraj pomyslné skluzavky, která nás dopravila do hřejivé náruče bývalých imperialistických nepřátel. Bruselští úředníci si odfajfkovali jeden z bodů agendy a čilí byznysmeni, kteří byli už tehdy úředníky poněkud přidušení, si zamnuli ruce nad milióny nezkušených jelimanů.

Kdysi dávno před naší sametovou revolucí jsem si pořídil a přečetl velevtipnou knížku Zákony profesora Parkinsona. Byl jsem uchvácen tím, jak C. Northcote Parkinson fantasticky analyzoval myšlení úředníků, byť jsem knížku považoval za satirickou nadsázku. Považte, že autor dokonce rozvinul novou vědu, kterou nazval „komitologie“ – nauka o činnosti komitétů a vlád. Historická zkušenost říká, že čím více lidí se podílí na rozhodování, tím nesmyslnější jsou jejich rozhodnutí a zformuloval vzorec pro nekompetentnost, kde hlavní proměnnou je počet účastníků schůze. Jak roste počet ministrů, klesá schopnost vlády rozumně rozhodovat, a při počtu „někde mezi 19,9 a 22,4“ schopnost rozhodovat zcela mizí!

O počtu úředníků pak tvrdí svatokrádežně, že pokud to číslo přesáhne stovku, pak se úředníci začnou zaměstnávat navzájem, takže nepotřebují řešit žádné problémy zvenčí, ostatně na ně nemají vůbec čas.

A teď se dovídáme, že v centru novodobé říše jsou úředníků tisíce! Jenže bruselští úředníci dokáží chrlit neuvěřitelné množství předpisů a jiných produktů byrokracie nové generace, což se dalece vymyká fantazii britského profesora. A svými výplody “obšťastňují” všechny oblasti Říše. Všichni jsou vedeni úchvatnou představou, že právě neproniknutelná spleť nařízení stmelí národy k sobě jako to nejkvalitnější lepidlo.

Slepenec (jakž takž) drží, co dál?

Jedním proklamovaných cílů je prosazení evropských států (se samozřejmou výjimkou států nezapojených a tudíž nehodných) v globalizovaném světě. Pouze kvalitně slepené státy mají prý šanci obstát v konkurenci silných států a nadnárodních korporací.

Nejsem si jist, zda bruselští úředníci vzali na vědomí, že svět se transformuje od stavu unipolárního, kde oním jediným pólem bylo USA, ke světu multipolárnímu. Pokud ano, museli zvážit, zda má být Říše jedním z nových pólů či pouze “pólovým nástavcem” pólu silnějšího.

Malá fyzikálně-technická odbočka: samotný magnet mívá na svých pólech nástavce z magneticky “vodivého” materiálu, které tvarují magnetické pole podle místní potřeby. Třeba v elektromotoru kolem rotoru či v reproduktoru okolo kmitačky.

Nuže, celá mocná Říše by se báječně hodila k formování magnetického pole silného magnetu směrem do Eurasie.

Kdo četl knížku Velká šachovnice Z. Brzezinského, si možná povšiml výroku, že USA potřebují EU jako předmostí pro šíření svobody a demokracie do Eurasie. Tomu, kdo zná vojenský význam termínu “předmostí” a žije v Evropě, se z této představy udělalo nevolno.

Ale není vyloučeno, že bruselští úředníci aspirují na vybudování mocného útvaru, který bude vytvářet vlastní silové pole.

Evropská Unie jako mocný pól

Zkusme si představit, že by něco takového skutečně měli v Bruselu na mysli. Evropská Unie má výrazně více obyvatel než dosavadní světový hegemon, USA. Její ekonomika není sice omračující, ale pořád ještě docela silná. Její vojenský potenciál je nevelký, ale na zničení některých slabších zemí téměř stačí.

Pokud se dobře pamatuji, tak když se Francie, Británie a Itálie rozhodly osvobodit Libyi od zlého diktátora, tak jim někdy uprostřed tohoto “ušlechtilého” tažení došla munice a musely ji dokoupit od Američanů.

Problém by nastal, kdyby se Evropské Unii zachtělo “osvobozovat” země, které USA považují za své momentální spojence nebo kdyby naopak Unie bránila některou zemi před americkou pomocí. Jak by se tato tato konfliktní situace vyřešila, napovídá velmi zřetelně knížka G. Friedmana Flashpoints: The Emerging Crisis in Europe. Autor, který je majitelem respektované agentury Stratfor (Strategické předpovědi), tam velmi kvalifikovaně popisuje ohniska napětí v Evropě. Do kteréhokoli stačí trochu zafoukat a rozhoří se požár, který se bude těžko zvládat. Obzvláště zareagují-li eurounijní špičky zmateně či nějak zcela nepochopitelně.

Ostatně stačí, aby Evropská Unie podnikla nějaký tah, který by výrazněji ohrozil nebo snad dokonce, nedejbože, poškodil americké ekonomické zájmy. Vzpomeňme například nechuť USA vůči projektu Nordstream II.

Závěr

Kluci rádi zkoušejí, “co to udělá, když...” Tedy, tak tomu bývalo za mých mladých let a silně doufám, že ta zvědavá hravost zůstala i dnešním klukům. Jejich hrátky byly pro ně nesporně vysoce zajímavé, pro okolí někdy rušivé či dokonce nebezpečné. Ale většinou se toho moc nestalo a kluci získali cenné zkušenosti do dalšího života.

Vědci experimentují spíše cíleně. Buď se pokoušejí potvrdit vytvořenou hypotézu nebo naopak vyvrátit stávající teorii tím, že najdou alespoň jeden průkazně reprodukovatelný protipříklad. Ale většinou vědí, co chtějí a mají alespoň rámcovou představu, co s tím, když to vyjde či nevyjde. Ovšem když to vyjde příliš jinak než čekali, může to být dosti nebezpečné. Uniklý smrtelně nebezpečný kmen bakterií, proti kterému není známa obrana, rozpoutané peklo ničivé energie...

Když experimentují politici, je situace podstatně složitější. Na velkém sociálním experimentu se podílejí různé skupiny různých zájmů a představ, přičemž každá doufá, že se jí podaří výsledek pokusu “přihnout” svým směrem. Pak samozřejmě nedokáží adekvátně reagovat, ať to dopadne, jak chce.

Následky pak daleko předčí veškerá očekávání...

Autor: Karel Kužel | pátek 2.3.2018 21:00 | karma článku: 14.64 | přečteno: 314x

Další články blogera

Karel Kužel

Kapitalismus asistovaný

Běžné definice kapitalismu jsou založeny na Marxově pojetí historie lidstva. Podle něj je tím nejpodstatnějším rozvoj výrobních vztahů a výrobních prostředků. Jsou ovšem i pohledy jiné, a to jak na historii, tak na kapitalismus.

2.3.2024 v 9:43 | Karma článku: 11.62 | Přečteno: 469 | Diskuse

Karel Kužel

Bůh experimentátor

Bůh je všemocný, laskavý, přísný, trestající, pomáhající, milosrdný a slitovný. To jsou jeho nejobvyklejší charakteristiky napříč monoteistickými náboženstvími. Má také zálibu v experimentování či hraní?

14.1.2024 v 17:52 | Karma článku: 9.06 | Přečteno: 176 | Diskuse

Karel Kužel

Postraš a panuj

Rozděl a panuj bylo pravidlo, které uplatňovala Římská říše. Připustila sjednocení (vnitřního) nepřítele a padla. Jaké pravidlo platí pro vládu nad světem?

11.12.2023 v 21:16 | Karma článku: 12.30 | Přečteno: 535 | Diskuse

Karel Kužel

Tak jsme ve válce...

O vojevůdcích se traduje, že promýšlejí budoucí války se zbraněmi dob minulých. Politici jsou závislí na představách generálů, kteří jim vyprávějí o důležitosti mezikontinentálních raket atd.. Jak by to vypadalo doopravdy?

11.4.2023 v 18:00 | Karma článku: 16.09 | Přečteno: 807 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 18.88 | Přečteno: 280 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.10 | Přečteno: 508 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.71 | Přečteno: 464 | Diskuse

Michal Sabó

Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?

Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?

26.3.2024 v 7:13 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 2304 | Diskuse

Bohumír Šimek

Je Babiš bezpečnostní riziko?

Mimořádná schůze sněmovny, tentokrát svolaná vládní pětikoalicí, které přetekl kalich trpělivosti, a která zvažuje riziková chování opozice, a opozice obviňující z bezpečnostního rizika vládu. Kdo má pravdu?

25.3.2024 v 18:15 | Karma článku: 22.86 | Přečteno: 651 | Diskuse
Počet článků 231 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 980

https://www.karelkuzel.org 

Zájmy: cyklistika, fotografie, politika, společnost. Vyznávám diskusi, konfrontaci názorů. Leckdy provokuji. Svoboda je více než dobro. Členem KSČ jsem nikdy nebyl z důvodu oboustranného nezájmu. Totéž platí o StB. 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...