Opravdu jsme to, co jíme?

Poprvé jsem takovou úvahu slyšel na začátku let sedmdesátých. Vyslovil ji jeden z nejsvéráznějších lidí, jaké jsem kdy potkal. Vzhledem k jeho opravdu silnému svérázu jsem tu věc celkem rychle pustil z hlavy. Ale ona se vrátila, a to dokonce dvakrát.  

Poprvé to bylo někdy po Listopadu. Přes ruiny bariér, kterými jsme byli donedávna obklopeni, začaly k nám proudit mimo jiné útržky východních nauk, přežvýkané americkými či západoevropskými blouznivci. Mezi nimi byla také představa o formování duše člověka jeho potravou. Ani tehdy mne ona myšlenka nijak neoslovila. Až teď…

V předčasně řádných volbách roku 2013 (rád bych se mýlil, ale mám pocit, že ta předčasnost se stane pravidlem) byl faktickým vítězem voleb Andrej Babiš, majitel AGROFERT HOLDING, a.s. Tomuto dnes již obřímu holdingu patří také PENAM, a.s., obří (jak jinak) pekárenská společnost.  A to by mohlo být oním faustovským jádrem pudla: “V bohaté kolekci více než 1000 produktů najdeme vedle běžných pekařských výrobků (slané, sladké, cereální, trvanlivé a bezlepkové pečivo) také širokou škálu mouk a mlýnských produktů.”  Přeloženo do obecné řeči to znamená, že se běžný konzument nevyhne pečivu firmy Penam, či jiné potravě, která byla vyrobena alespoň za použití surovin z PENAMu. To už začíná vzbuzovat dohady na hranici mystična.

Možná právě díky tomu, že naši poslanci příliš často žvýkali rohlíky či sendviče z Penamu, prošel zákon o biopalivech. Cosi tajemného vpustilo metastázy do mozků zástupců lidu a přinutilo je přehlasovat Klausovo veto a stvrdit tím další ekotunel do naší ekonomiky. Ale tím to zdaleka nekončí.

Penamské pečivo nepochybně vedlo ruce voličů, aby vhodily do urny správný lístek - ANO (Agrofert Nomen Omen?). Staré české úsloví “opít někoho rohlíkem” tu dostává velmi zlověstnou příchuť. Ale zatímco na omámení davů stačily rohlíky, hnutí ANO potřebovalo přitáhnout ještě osobnosti, které jsou populární či naděje vzbuzující. A ty se neopájejí pečivem, nýbrž představou nějakého zajímavého uplatnění. Nejlépe v ministerském křesle.

To však je zárodkem budoucích problémů. Obratný taktik Babiš se do vlády nijak nehrne. Daleko výhodnější pro něj je stáhnout se do opozice a stávající vládu pěkně zdálky ostřelovat. Až nastane příhodná doba, svrhne ji prostřednictvím jím vlastněných médií. Je však otázkou, zda jeho dosavadní spojenci budou chtít tak dlouho čekat. Během času se mohou přisávat a nalepovat další zájemci o ministerské či jiné významné posty, a to těm počátečním jistoty nepřidá.

A tak jediným, jehož jistotami v dohledné době nic neotřese, je Andrej Babiš. Pozici v opozici si šikovně posichroval: bude trvat na nezvyšování daní, a to je pro vítězného nevítěze z ČSSD něco nepředstavitelného.