Univerzální řád a liberální myšlení

Stejně jako rytíři krále Artuše hledali Svatý grál, alchymisté kámen mudrců a idealisté Základní princip všeho, hledají moderní vědci Teorii velkého sjednocení. Ale nechme fyziky ať si bádají po čemsi, co sjednotí všechny známé interakce. Snad se jim to jednou podaří, aniž by při tom vyvolali nějaký přespříliš zajímavý fyzikální efekt, jako třeba likvidaci sluneční soustavy. My se omezíme na pouhopouhý univerzální řád lidské společnosti.

Početl jsem si onehdy trochu v Sociologii náboženství a hleďme, ono se tu mluví o genezi kapitalismu. Ba co více, není tu pojednán jako zplozenec pekel, ale jako cosi docela pozitivního. Bodejť by ne, Sociologie připisuje jeho vznik působení kalvinistů a posléze anglických protestantů. Pro vznik kapitalismu byla prý zásadně důležitá jejich vnitrosvětská askeze, která jim přikazovala nevydávat prostředky na mrzké radovánky či jiné pochybné účely, ale smysluplně je dále rozmnožovat. Prý tak naplňovali vůli boží, neboli univerzální zákon. Bůh jim také vštípil morálku, podle které se prý první kapitalisté řídili.

Tato myšlenka je v knížce nabité zajímavými informacemi jen docela okrajová, nicméně zaostřeme se právě na ni - třeba to bude stát za to. 

Tak tedy, podle autorů platí: boží vůle = univerzální zákon. No, s univerzálním zákonem pro lidské mraveniště bych byl opatrný, ale když to sám Bůh tak chce... Jenže pardon, co On vlastně chce? Kdo zná Jeho vůli? Nu, našli se tací, co s Bohem pohovořili. Mojžíš to dokonce dostal "černé na bílém", jemu svěřené Desatero považují i dnes mnozí jako postačující zákon, podle kterého je třeba se řídit.

S větší dávkou fantazie si představím společenství lidí, kteří nekradou, nezabíjejí, nesmilní..., ale naprosto si netroufnu odhadovat, jaké neplechy mohou tito ctnostní lidičkové vymyslet a natropit, aniž by porušili kterékoli z přikázání. Docela věřím, že při všem respektu k Desateru by hluboce věřící dokázali vytvořit na zemi pěknou Sodomu a Gomoru. Ostatně lidská čeládka si i boží zákony vždy dokázala vykládat, řekněme, tvůrčím způsobem. Vzpomeňme, jak se v dobách středověkých mordovali křesťané s muslimy navzájem, obojí s láskou k Bohu v srdci. V takovém případě se to zabíjení jaksi nepočítalo.

Ne, tohle opravdu nemůže stačit jako spolehlivé vodítko pro chování v reálném světě. Tady to bude chtít nějakého obšírnějšího vykladače boží vůle. Naštěstí o ně není nouze. Ti největší, od Abraháma po Mohameda, sice už nejsou přímo k mání, ale je řada dalších, kteří zakládají církve, sekty a kdovíco ještě. Co vykladač, to jiný obraz boží vůle. Co si z toho však vybrat? Průnik všech výkladů, tedy to, co je v nich společné? Ale to opravdu nevystačí na nějaký ŘÁD. 

Nezbývá než se smířit s tím, že boží vůle není a nemá být sdělena lidem explicitně. Ale jak tedy? Že by měl pravdu italský křesťanský myslitel Giambattista Vico, který ve svém díle La scienza nuova seconda praví:

"Svět národů je ve skutečnosti lidský výtvor.. Ale nepochybně byl tento svět stvořen myslí prozřetelnosti, která je často odlišná, někdy zcela protikladná, a vždy nadřazená dílčím cílům, které si lidé vytkli. Aby zachovala lidské pokolení na zemi, prozřetelnost využívá omezených lidských cílů jako prostředek k dosažení těch vlastních, vyšších."?

Tak tedy, hrabte se, tvorečkové přízemní, za svými chrobáčími kuličkami dle libosti; ať chcete či nikoli, plníte vyšší záměr! Vaše činy vede ruka Prozřetelnosti a vy ji následujete jako ptáci, zakládající hnízda, aniž by věděli, proč a jak, jako mravenci, budující obrovské stavby a obhospodařující rozsáhlá úzermí kolem nich... Že by to byla ta neviditelná ruka, o které psal Adam Smith?

Liberální myšlení předpokládá, že  pro společnost je nejlepší, když každý jedinec jedná ku vlastnímu prospěchu a složitým propletením těchto individuálních cestiček bude výsledný pochod společnosti optimálním směrem k budoucnosti.

Historie nás zase učí, že pro společnost je nejhorší, když nějaký jedinec či skupina vymyslí tu nejskvělejší budoucnost pro celé lidstvo a vytýčí tu nejlepší cestu k ní.

Historie je ovšem učitelka prachbídná. Místo aby učila lidičky lehce, hravě a zábavně, jak to mínil velký pedagog Jan Amos Komenský, vtlouká svá ponaučení  do zabedněných hlaviček těžkými údery. Když se školáčkové proberou z bezvědomí, tak se jen oklepou a ponaučení si vyloží nějak úplně jinak nebo je zcela pustí z hlavy.

	Tao Te ŤingLao-c´

*75

Lid hyne hlady, / protože nadřízení vymáhají příliš dávek. / Proto lid hyne hlady.

Lid se těžko spravuje, / protože nadřízení příliš zasahují. / Proto se lid těžko spravuje.

Lid bere smrt na lehkou váhu, / protože musí příliš usilovat o život. / Proto bere lid smrt na lehkou váhu.

 .......

 *17

 V době dávných velkých vládců /  lid sotva věděl, že je má.

 Jejich nástupce lid ctil a miloval, /  k dalším hleděl se strachem, /  od dalších se s pohrdáním odvracel.

......

*57

Spravuj zemi s opravdovostí, / používej vojska s důmyslností,  / získávej svět nevměšováním

Odkud vím, že tomu tak má být? / Odtud:

Čím více je ve světě zákazů a zápovědí, / tím více lid chudne.

Čím více je ostrých nástrojů mezi lidem, / tím více je zmatků v zemi.

Čím více chytrosti a obratnosti má člověk, / tím více vzniká výmyslů a výstředností.

Čím více se vydává zákonů a nařízení, / tím více je zlodějů a lupičů.

Proto praví moudrý:

Já nezasahuji - a lid se sám rozvíjí; / setrvávám v klidu a tichu - a lid se sám napravuje;

nevměšuji se - a lid sám od sebe prospívá; / nic si nežádám - a lid sám si uchovává jednoduchost.

V diskusi jsem prohlásil, že vídeňský filozof F.A. Hayek musel čínského mistra dobře znát, neboť svoji teorii spontánního řádu od  něho evidentně zcela opajcnul. Vzhledem k tomu, že diskusní skupina byla složena vesměs z hluboce věřících, moje osvícená myšlenka vzbudila spíše nevoli. Věřící nemají liberální myšlení v lásce. Nevěří, že lidské stádo si dokáže samo vytvořit pravidla a vůbec rozumně fungovat bez nějakého osvíceného či "odborného" řízení. Co vzniklo samo, živelně, je podle nich divoké, rozježené a páchnoucí. Musí přijít jeden či více osvícených lidí, kteří vymyslí cosi krásně ladného, učesaného, co bude všem lahodit, něco jako ráj na zemi.

Tuto nevoli sdílejí s věřícími rovněž intelektuálové, tedy ti, kteří "cítí odpovědnost za stav světa". Ostatně mnozí z nich jsou rovněž věřícími, ať už v rámci nějakého náboženství či prostě si jsou vědomi  jakéhosi transcendentna. Když jsem jednomu takovému člověku řekl, že i jazyky vznikly spontánní aktivitou těch nejobyčejnějších lidí, hned vyrukoval s příkladem Francie, kde prý je jazyk šlechtěn státním ústavem, který důsledně vymítá vše, co je duchu francouzského jazyka cizí. Tedy hlavně anglickou terminologii například v informatice. Inu, také jsme měli takové ušlechtilce, kteří vymýšleli ryze české čistonosopleny (=kapesníky) či břinkotruhly (=klavíry). K chvále Čechů budiž řečeno, že se tento trend nijak neujal. Zato se ujaly trendy jiné, ještě daleko horší, ale to už je jiná kapitola.

Vraťme se nyní k výše zmíněnému kapitalismu. Ponechme stranou, do jaké míry byl inspirován četbou Bible, ale pokusme se vystihnout, v čem spočívá jeho podstata, jaká jsou jeho pravidla. Chtělo by se mi citovat výrok ředitele závodu Gumball ze stejnojmenného filmu: Jediné pravidlo je, že neplatí žádná pravidla!. Ale jak to přijde, že ve zlatých dobách kapitalismu uzavírali podnikatelé velké obchody jen po telefonu?  Nebylo přeci nic jednoduššího než něco slíbit a nedodat nebo naopak udělat na dodavatele dlouhý nos a nakoupit jinde! 

A přece to (skoro) nikdo neudělal. Nejpodstatnější složkou majetku podnikatele bylo totiž dobré jméno. Na tomto základě společnost fungovala. Vytvořilo se cosi jako podnikatelská morálka čistě tak, že každý účastník byl denně vystaven rozhodování, do jaké míry se mu vyplatí udělat něco, co se nedělá, porušit nepsaná pravidla. A tak se oddělovalo zrno od plev a pravidla se vybrušovala. 

"Ano, mezi sebou si hráli na ušlechtilé, ale dělníky rdousili a ždímali z nich krev!" slyším volat pokrokové intelektuály. Jistě, takhle se to  může jevit, obzvláště díváme-li se na věc optikou třídního boje. Podíváme-li se však nezaujatým pohledem do doby předcházející nástupu kapitalismu, pak vidíme, že lidem nemajetným se žilo prachbídně a práce ve fabrice byla pro ně šancí, kvůli které docházeli denně na šestou třeba dvě hodiny cesty. Pěšky, jak jinak.

Ale vztah zaměstnavatelů k dělníkům se také vyvíjel. Ti nejchytřejší přišli na to, že si náramně polepší, když svým zaměstnancům zajistí kvalitnější život, třeba i proti jejich vůli. Tak geniální český podnikatel Baťa vedl pracovníky ke spoření, umožnil jim bydlení, které i dnes vypadá pro mnohé velmi přitažlivě, a perspektivním mladým lidem dal vynikající možnosti osobního rozvoje. Jak mi řekl táta, jeho heslem bylo "odproletarizovat proletariát". Jak rafinované - a jak prospěšné pro obě strany. Strategie "win - win", o kterých se učí ve školách managementu, vznikly na základě racionální úvahy v transparentním prostředí volné soutěže.

 Ale teď už musím končit. Nějaká neviditelná pracka mne bere za ucho a táhne k ledničce, kde mám lahvinku müllera.